    Co si pamatuji, tak zhruba ve čtyřech letech jsem si začala více uvědomovat něcí přítomnost. Od ostatních příběhů, co jsem tady četla se to liší tím, že naopak naše pouto sílí a já už můžu přesně říct, kde se bytost nachází, jakou má náladu, proč je u mě a podobné věci. Ale to přišlo až s časem.

    Nedávno jsem se bavila s kamarádkou, která je v těchle ohledech hodně vnímavá a nadpřirozenu věří stejně jako já. Stejně jako vy, co si tohle čtete. Naprosto mi věřila a to mi dodalo odvahu dát to sem.

    Jako malá jsem z toho byla zoufalá, spala jsem u mámy, nechávala si rozsvíceno a pootevřené dveře. Když jsem se v noci probudila, neměla jsem šanci znovu usnout. Nevím kdy nastal ten zlom. Ale pak už jsem se toho neděsila. Začala jsem číst stránky podobné těmto a postupně chápala, že je zbytečné se bránit kontaktu s bytostí, která se mi zatím nepokusila jakkoliv ublížit.

    Nedávno jsem byla poprvé u kartářky. Všem, kdo mají cokoliv nevyřešeného a potřebují pomoc, vřele doporučuji Barboru, má studio na černém mostě a dělá i různé masáže. Do komentářů zajemcům mohu napsat kontakt. Bára mi řekla, že tato bytost je můj stážný anděl, kterého jsem přivolala jako malá, když jsem občas viděla, jak se rodiče hádají a táta mámu mlátí. Bála jsem se anděla na sebe více upozornil. To bylo ve čtvrtém roce. Od té doby jsem ho vnímala čím dál víc a proto nemohl odejít. Leda, že bych o to sama řekla. Jenže já o tom nevěděla a on, vlastně ona mi způsobila spoustu strachu navíc, když se třeba z ničeho nic rozsvítí světlo nebo zamknou dveře.

    Ted už se svojí prababičkou i komunikuji, ona mi říká, co si lidi okolo mě myslí a radí mi v různých životních situacích. Chrání mě a já se cítím v bezepčí. V noci se budím a prababička mi sedí na posteli, tak jí řeknu, ať si jde po svých a ona jde. Když mám velký strach, tak mám v domě přímo přeandělováno a to si pak nemůžu ani sednout bez toho, aniž bych cítila takový mrazivý "dotek".

    Tohle sem píši, abyste se nebáli. Pokud se vám dějí divné věci, pravděpodobně jsou to vážně andělé, kteří vám jenom chtějí říct, že jsou opravdu s vámi! Nemusíte se bát. A také, i když jim řeknete, aby šli, nečekejte, že odejdou, když vás předtím hrozně vyděsili a vy se teď klepete. Snažte se uklidnit a pak to říct klidně i nahlas. Oni odejdou..

Vydáno: 30. 9. 2010

Přečetlo: 3116 čtenářů

Autor (vložil): Kostík

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ kiontak na kartářku

7. 10. 2010 8:18

Kostík

¤ souhlasím

7. 10. 2010 8:15

Kostík

¤ To je

30. 09. 2010 23:43

the cell

Číst komentáře