    Ahoj, budu vám vyprávět příběh, který se opravdu stal, protože jsem ho zažila na vlastní kůži.

    Měli jsme obchod a nahoře jsme bydleli. Obchod byl velký 1500 m. Mojí dceři tenkrát bylo 6 let a chodila se koupat dolů do obchodu, z důvodu, že nahoře byla vždycky přeplněná koupelna. Najednou přiběhla celá bledá, vystrašený výraz v obličeji. Já jí povídám, co se děje? Tvrdila mi, že viděla z druhé šatny zelené svítící vlčí oči. Já jsem si myslela, že to říká, aby nemusela chodit do koupelny sama. Ale ani já jsem se necítila dole v obchodě moc dobře.

    Měli jsme brigádnici jménem Lenka a já jsem šla tenkrát na wc, zhaslo se mi světlo, prošel mnou bílý stín. Když jsem si chtěla sednout, tak se světlo samo od sebe rozsvítilo. Potom spadla vosková podkova nad mojí pokladnou a Lence začal zvonit mobil, když ho zvedla, začala brečet. Já jsem se jí okamžitě zeptala, co se děje a ona řekla - můj bratr spadl v práci na pilu, ale přežil to, měl velké štestí, že to minulo krční tepnu.

    Potom moje švagrová vzala mrtvého ptáka, kterého nám někdo vhodil do obchodu a od té doby začalo být doma veselo. Moje švagrová viděla krásného mladého ducha... Modré oči, hnědé vlasy a velkou svítící zář, šel k ní, ona vzala nůž a bodla ho. On jí prošel, bouchnul jí třikrát do čela a ona se nemohla pohnout, lehl si za ní. Můj strýc viděl v naší kuchyni tři historické postavy, měli rozsvíceno a povídali si spolu. Byla to starší paní, mladá paní a rytíř. Do rána pak už nespal, jak byl strachy bez sebe.

    Já jsem udělala odvolávácí rituál půlnočních zvonů, když přesně odbila půlnoc, tak zazvonil mé švagrové telefon a když jsem ho já vzala do ruky, viděla jsem tři hvězdičky na začátku i na konci a mezi nima běželo její jméno i příjmení. Zapálila jsem šalvěj a začala odříkavat ten text. Najednou jsem slyšela, jak se dva hlasy mezi sebou baví - co tady děláš, vypadni odtud! Ten druhý odpovídal - né, je jenom moje, né, vypadni pryč! Poté, co jsem všechno udělala, měla jsem na krku růženec, prý jsem škrábala manželovi nad hlavou a to jsem vůbec nevěděla.

    Následně bylo pořád slyšet, jak o půlnoci někdo chodí po schodech, ale když se otevřely dveře, nikdo tam nebyl. V obchodě běhal černý stín, který byl vidět v zrcadlech. A když noví majitelé koupili tento náš obchod, duchové jim nepřáli, málem jim shořel celý obchod a noví pracovníci, kteří bydleli v našem pokoji, byli škrceni. Natolik se báli, že museli koupit ješte jiný dům na bydlení, ale ani tam dodnes nemají klid.

    Já s duchy mluvím normálně, odjakživa jsem byla medium. Proto jsem je také viděla, ale neubližovali mi. Říká se, že když má člověk čisté svědomí, nemusí se bát. Asi je na tom něco pravdy.

Vydáno: 29. 8. 2010

Přečetlo: 2535 čtenářů

Autor (vložil): pentagramové oko

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...