Vaše příběhy

- Záhadná místa -

Co babička vyprávěla
    Babiččin hlas mi zní i po letech v hlavě a já si v duchu přehrávám příběhy, jež mně tato moudrá žena nesčetněkrát vyprávěla. Uchvácená vším tajemným a nevysvětlitelným jsem přímo hltala její slova a ta se mi vryla hluboko, hluboko do paměti.

    Pokaždé jsem ji však musela přemlouvat a to, že se mi to povedlo jsem poznala podle brýlí. Ano, pokaždé, než začala svým krásným hlasem povídat, sundala si je, očistila kapesníčkem, který nosila v náprsní kapsičce u zástěry a položila na stolek ke svým rozečteným knihám. Její oči se poté zahleděly někam daleko a její hlas se rozezněl do tisíce nálad a tisíce pocitů, kterými mne rozechvívala až běhal mráz po zádech, nebo naopak uklidňovala střízlivou realitou vkládanou do děje.
    I když asi nedokážu s Vámi čtenáři to, co ona se svými posluchači, pokusím se převyprávět jeden velice zajímavý a tajemstvím opředený příběh.

    Tento se týkal kapličky, které se po léta večer při stmívání vyhýbala každá živá bytost a nic bych nedala za to, že je to tak i nyní. Stavba už svým umístěním provokuje k myšlenkám, k čemu vlastě sloužila. Je totiž postavena na skále, daleko od poutních cest a daleko od našeho města, či jné okolní vesnice. Snad prý měla být postavena na vchodu do pekel, reálnější. Po léta tam prý sloužili mnichové na stráži, ale se soumrakem se každý, který tam měl zrovna službu, stěhoval do nedaleké poustevny, kde přespával. Říkalo se, že v kapli se po setmění dějí strašné věci, mnohokrát se prý stalo, že mnichy, kteří se chtěli v kapli v noci modlit, ráno odnášeli zbité a zkrvavené, nebo s vlasy bílými hrůzou z prožité noci. Leckdo se snažil vyptávat, ale mnichové byli o těchto věcech velmi mlčenliví. Babička však znala bratra jednoho mnicha a ten po letech prozradil, že v kapli se za nocí ozývají prapodivné zvuky, výkřiky v cizí řeči a ten, kdo se odváží a jde se podívat z blízka, jakmile překročí práh, je vědomí zbaven a pranic si druhý den nepamatuje. Ráno je kolem kaple klid a mír a je naprosto bezpečné do ní vstoupit. Dokonce prý bylo i několik mužů pohřešováno, ráno bývala poustevna prázdná, kaple ze zadní stany odemčená a nikde ani živáčka. Představení mnichů si prý myslívali, že muži nejspíš zběhli a jsou už kdesi za kopci. Ostatní mnichové se však dobře znali a ti kteří zmizeli prý byli velmi věrní, vyrůstali v klášterech a venkovní svět je pramálo zajímal, či se ho dokonce obávali. Nuž kdo ví, třeba měli pravdu jedni, třeba byla pravda úplně jednoduchá, to ale zůstane záhadou zřejmě navždy.

    V současnosti se o této budově povídá lecos, v sedmdesátých letech vystrašilo odvážné trempy záhadné úmrtí psa přímo v uzavřené kapli, kde byl roztrhán jakoby obrovským zvířetem. Všichni ostatní však vyvázli zdraví. V devadesátých letech běžel příběh o kamarádech, kteří si šli dokázat statečnost a jednoho z nich už ráno na místě stanování ani nikde jinde nenašli a bylo vyhlášeno pátrání. Kde je pravda ovšem asi nikdo nezjistí, jelikož osobně nikdo z mého okolí tyto lidi neznal, jen s jedním trempem byl kdysi po letech údajně zrealizován rozhovor a byl vydán v novinách.

    Místo jsem už roky nenavštívila, ale za dětství se mi zdálo i přes všechny pověsti docela mírumilovné, ovšem jestli je tomu tak i v noci...

Vydáno:   25. 8. 2010

Přečetlo:  3772 čtenářů
Autor (vložil): Phanuel

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Ještě dodatek
19. 07. 2011 10:24
Phanuel
¤ to Dana P.
19. 07. 2011 10:20
Phanuel
¤ to Phanuel:
11. 07. 2011 10:00
Dana P.
¤ Rada Mistra Tithanuse
28. 04. 2011 18:50
TITHANUS
¤ zajímavé místo
4. 09. 2010 12:19
pentagramové oko
¤ pro Andre
31. 08. 2010 8:35
Phanuel
¤ Pro Phanuel
29. 08. 2010 19:17
Andre
¤ Kaplička
29. 08. 2010 19:12
Andre
¤ -
29. 08. 2010 11:27
Alef
¤ podivné
26. 08. 2010 19:01
honza789
¤ pro Zuzanu
26. 08. 2010 8:41
Phanuel
¤ Podobné pocity
25. 08. 2010 10:53
Zuzana Svobodová