Již od mala se zajímám o tyhle záhady, rád si o nich čtu, dívám se na to v televizi atd. Ale nikdy bych nevěřil, jak na mě zapůsobí to, že se něco děje i u nás.

Bylo to v době, kdy v televizi ještě dávali pořad „Áčko“. Jednou si tam povídali s lidma, co měli zkušenosti s duchy. Jak jsem to tak sledoval, najednou slyším mámu, jak u toho říká tátovi, že v noci, když je doma sama, slyší kroky a podobné podivné zvuky. No a v tom se to stalo. Snad ze strachu, začalo mi být příšerně zle. Nemohl jsem se jít večer ani sám vyčůrat, nemohl jsem jít do tmy, bál jsem se tam jít, bál jsem se sám spát. Musel jsem brát prášky na uklidnění, abych sám usnul. No, nikdy jsem nic neviděl, alespoň jsem si to myslel - do té doby, než jsem slyšel celý příběh dopodrobna na vlastní uši.
Mému tátovi totiž první manželka zemřela. A nejspíš její duch strašil mojí mámu. Prý samy padaly věci, někdo na ní pořád volal... Když spala, slyšela ty kroky a samy se otvíraly dveře. No a pak jsem si vzpomněl, že když jsem byl s mamkou jednou sám doma (byl jsem hodně malý), spal jsem u ní v ložnici. Vtom nás probudila rána. Na zem spadl květináč s kytkou, který by někdo ale musel shodit, ale při tom tam nikdo nebyl! Takže si myslím, že jsem se tehdy stal svědkem podivných událostí. A pak, že jsem nikdy nic neviděl!
K tomu mi pořád vrtá hlavou jedna příhoda z mého útlého dětství. Asi dvakrát jsem viděl podivné postavy. Nejdřív lézt po nábytku, potom po stropě a jednou jsem zaslechl podivné mumlání. Nejsem si jist, jestli to nebyl sen, ale byl jsem vzhůru, vždyt jsem se přece snažil usnout!
Co byste mi na to řekli, souvisí to s tím duchem, nebo jsem měl tak živé sny?
A co ten květináč, myslíte, že jsem toho byl svědkem, a nebo to mohla být prostě náhoda?

Vydáno: 30. 1. 2006

Přečetlo: 1959 čtenářů

Autor (vložil): Karel

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...