Dnes už mi je něco přes třicet, ale když si vzpomenu, co jsme vyváděli s mýma kamarádkama, běhá mi mráz po zádech.

Tehdy nám bylo asi 16 let a tak jsme si se svou sestrou řekli, že bychom mohli zkusit něco nového a odvážnějšího a že budeme tedy vyvolávat duchy. Udělali jsme si spiritistickou tabulku, pozvali kamarádky a mohli jsme začít.
První týden nás to bavilo a vždy jsme se těšili na večer, až budeme zase vyvolávat, abychom jsme se zeptaly (v našem věku) na kluky atd... Najednou došlo na mého a sestřinýho dědečka. Já se sestrou jsme z toho nebyli moc nadšené, ale nechtěli jsme to dát najevo, aby kamarádky neříkaly, že máme strach. Ducha jsme vyvolali a on se s námi za každou cenu chěl sejít a řekl, že o půlnoci se nám zjeví jako pára nad Loučnou (řeka). My jsme odpověděli, že je to daleko a že se sejdem jinde. On odpovědel, že tedy před naším barákem nad kanálem, a to jsme souhlasili.
Kamáradky tak kolem 23 hodiny odešly domů a sestra šla už spát. Zbylo to na mě, protože se vyvolávalo v mém pokoji. Půlnoc se hrozně pomalu blížila a tak ani nevím, jak jsem usnula. O půlnoci jsem se probudila a vzpoměla na to, že se mi má můj dědeček zjevit a protože se mi chtělo, tak jsem si šla v klidu na WC. Došla jsem tam a najednou mi po nohou projel studený vítr. Začala jsem mít divný pocit, ale přece jsem tam zůstala. Pak se z ničeho nic rychlostně otevřela šachta a zase se zavřela, jako kdyby to tam někdo přibouchl. Ani nevím jak, nedá se to nijak vysvětlit, ta šachta se nedala normálně otevřít, byla zabouchnutá a nikdy se nám to nestalo. Celou noc jsem nespala.
Druhý den jsem to vyprávěla kamarádkám a sestře, nechtěli mi uvěřit, ale pro jistotu jsme tabulku zlikvidovali a už nikdy žádné duchy nevyvolávali.
O týden později nám spadl obraz, který jsme dostali právě od dědečka.

Vydáno: 30. 1. 2006

Přečetlo: 2498 čtenářů

Autor (vložil): Ilona

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ erztu

11. 03. 2006 17:20

weru?

Číst komentáře