    Už je to několik let, co můj manžel prohlásil, že přinese domů kočku a že do toho nemám co slušně řečeno mluvit. Věděl, že bych byla proti, protože kočka je osobnost a já měla obavu, že nám to dohromady nepůjde. Zvířat jsme měli již několik, křečky a hlavně ptáky. Bydlím totiž v paneláku a to musíte uznat, že pro zvířátko to není zrovna to pravé. A když jsem o některé to zvířátko přišla, oplakala jsem ho jako člena rodiny. Tak jsem řekla - a dost. Jenže já mínila a manžel měnil...

    Jednoho dne bez jakéhokoliv upozornění přišli nějací lidé a přinesli trošku odrostlejší kotě. Jako by to ta kočička cítila, že rozhodnutí mezi útulkem a naší domáctností je na mě, vyskočila mi na klín, olízla tvář... A pochopitelně zůstala. Je trochu nespolečenská, ale když někdo příjde, nejprve zjistí, jestli mi nechce ten dotyčný ublížit a pak zmizí ve svém domečku. A už se stalo, že na opilého souseda pěkně vystrčila drápky.

    Mám ji moc ráda a dobře spolu vycházíme. Jen trnu strachy, aby měla ne 7, ale alespoň 70 životů, abychom byly spolu co nejdéle.

Vydáno: 5. 7. 2010

Přečetlo: 2390 čtenářů

Autor (vložil): Natty

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ :-)

26. 08. 2010 14:50

villainflower

¤ životy

23. 07. 2010 7:42

Marf

¤ kocicka

15. 07. 2010 15:31

Jelitko

¤ vnímavá kočka

14. 07. 2010 13:45

Natty

¤ Kočka

12. 07. 2010 19:15

Andre

¤ kocicka

6. 07. 2010 10:54

Jelitko

Číst komentáře