• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Zvláštní schopnosti -

    Rád bych se s vámi podělil o své zkušenosti a zážitky, nevím tedy, jestli mi to někdo nebude věřit, pravdou je, že někdy ani já sám tomu nevěřím a říkám si, že si to jen namlouvám...

    Vždycky jsem byl náladový člověk, také jsem za to byl kritizován kamarády. Citlivý, vnímavý a chápavý, neuvěřitelně naslouchavý, a obětavý, takový jsem stále. Časem jsem si uvědomoval, že ani nevím, proč jsem třeba najednou smutný, když jsem neměl důvod k tomu být smutný... Pocity méněcennosti, ublížení, smutek, i hněv, z ničeho nic. Pomyšlení na sebevraždu, aniž bych měl důvod k tomu činu. Naštěstí jsem vždy odolal. Když se někdo ptal, proč se tak cítím... Řekl jsem ,,nevím", opravdu jsem to nevěděl...

    Časem mi ale začalo docházet, že ty pocity nejsou mé. Stávalo se mi, že jsem poznal, že se někdo trápí, ale myslel jsem si, že to vidí každý. Až poté jsem zjistil, že prostě cítím to, co jiní. Kamarádka byla smutná, a já to věděl jako první, usmívala se, nikdo nic nepoznal, já za ní přišel a zeptal se ji, co ji trápí, byla v šoku, protože to nikomu neřekla, a nechápala jak jsem to poznal. Takhle to šlo stále. Vždycky jsem cítil, jak se někdo cítí, nevěděl jsem proč.

    Proto jsem se ptal. Naučil jsem se rozeznávat emoce. Oddělovat je od svých. Později nenechat je zvítězit a nahradit náladu mou. Často jdu po ulici a vidím zamilovaný pár, hned se usměji, protože najednou cítím hromadu příznaků lásky, vím, že ta dívka miluje toho chlapce, a on ji. Cítím, že jsou šťastní. Často mívám kvůli něčemu špatnou náladu. Pak třeba projdu kolem někoho, kdo měl náladu dobrou a najednou se usmívám, až se sám divím tomu, proč, ale přejímám takto náladu od jiných. Co si pamatuji, tak jsem se v tomto ještě nikdy nespletl, v tom, že bych někomu vypsal to jak se cítí a on mi řekl, že to není pravda... Cítím takhle i bolest fyzickou... Třeba i to, že má někdo hlad, nebo žízeň... Prakticky jeho přání a obavy... U emocí je to pak jiné. Cítím lásku, ale nevím ke komu ji dotyčný chová. Cítím nenávist, ale nevím ke komu... Díky empatii, se mi ještě nikdy nestalo, že bych nepochopil jednání člověka... Někdy je to na nic, vcítit se do dívky, která přišla o svého přítele tragickou smrtí pro mě bylo hodně těžké...

    Ale teď se snažím vše kontrolovat, pustit jen to co chci, do jisté míry i zkouším emoce ovlivňovat. Často mi lidé říkali, že prostě vylepšuji náladu, asi jsem to dělal nevědomky, ale prý má přítomnost tu náladu zlepší... Nevím čím to je, osobně si připadám jako takový koš, který do sebe vtáhne to špatné, a nějak vstřebá. Snažím se jiným vykouzlit úsměvy na tváři, pomáhat, když se někdo trápí. Prostě jestli jsem dostal tento dar, tak určitě proto, protože ho mám ovládnout a pomáhat ostatním. Ne snad proto, aby mě pomalu ničil, jako to bylo z kraje. Takže bych se toho nikdy nevzdal, usnadňuje mi to život, pocit, že jsem pomohl je nepředstavitelně krásný, a vyrovná se těm špatným stránkám, dokonce je předčí. Co myslíte, jsem empatik?