    Za války pracovala moje mamka jako mladá magistra v německé lékárně kousek od našeho domu. Pan lékárník s paní byli ze Sudet, uměli však bezvadně česky a pokud se nemýlím, všichni zaměstnanci byli Češi. Měli české auto-Hadimršku a brávali zaměstnance na výlety do okolí města. Kupovali lístky do divadla, kina a jednou přinesl pan lékárník vstupenky do cirkusu. Společně pak večer vyrazili do šapitó, které vyrostlo o blok domů za naším bydlištěm, na tehdy nezastavěném prostranství...

    Po celkem nudných klasických vystoupeních se zvířaty, následovalo číslo s hypnotizérem. Vybral si tři „dobrovolníky“, postavil je vedle sebe a dlouze se na ně svýma uhrančivýma očima zadíval. Zadal jim úkol natrhat si třešně, neboť se nacházejí v sadu. Tito se začali natahovat po imaginárních plodech, snažili se dokonce i lézt na stromy. Očividně jim chutnaly, neb si je cpali za košile a do kapes, kolem sebe pak plivali pecky. A to vše tak věrohodně, že do té doby znuděné publikum se mohlo potrhat smíchy. Lidé se plácali do kolen a to ještě zdaleka nebylo všechno. Následoval příkaz skrýt se před hlídačem sadu, který se kvapem blíží. Chudáci začali běhat po manéži jako uličníci v hrůze před výpraskem. Skrývali se za neexistující stromy a terénní překážky. Obecenstvo bylo u vytržení a řvalo smíchy.

    Další rozkaz zněl, že je sice po nebezpečí, ale začíná pršet. Aktéři této „komedie“ se seběhli uprostřed manéže, choulili se k sobě zimou, kterou náhlý fiktivní déšť jistě přinesl. Jeden měl dokonce deštník, který viděl jen on, a po delší námaze se mu jej přece podařilo rozevřít. Co se nimi dále dělo nevím, ale všechno jednou musí skončit a tak i toto „podařené číslo“. Následoval odchod na místa, kde se jeden z trojice začal, jakoby pro sebe, rozčilovat. Tu k němu zašel hypnotizér, podíval se na něj a on ztuhl, jako by byl náhle vytesán z kamene a do konce představení nehnul ani brvou. Už během výše uvedeného čísla poznal pan lékárník jednoho z účinkujících a když ten příště přišel do lékárny, přítomní se hned vyptávali, zda bylo vše domluveno předem. On však rozhodně domluvu odmítl a řekl, že od chvíle co vstoupil do manéže, o sobě prý vůbec nevěděl, ani jak se potom dostal domů. Vše znal jen z vyprávění očitých svědků.

    Na nevšední celoživotní zážitek zavzpomínali lékárníkovi, kromě jiného, při jejich návštěvě u nás doma v šedesátých letech, když přijeli z Německa, kam byli po válce odsunuti. Mamka si tím vše oživila a mně a bratrovi potom dopodrobna vyprávěla. Vše vyslechl taťka, který k tomu přidal kdysi prý populární vystoupení dvojice hypnotizéra a chlapce, který závěrem čísla rozsekal hocha na kousky šavlí. Ovšem se šťastným koncem. Jako v pohádce se kousky těla složily k sobě opět v jeden celek a chlapec zázračně ožil. Vystoupení ztratilo kouzlo, když si někdo přinesl kameru a natočil dvojici na tehdy ještě celuloid. Po celou dobu stáli oba dva na jednom místě a upřeně hleděli do obecenstva a to v davové hypnóze vidělo výše uvedené.

Vydáno: 10. 4. 2010

Přečetlo: 2559 čtenářů

Autor (vložil): Zdenda

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...