    Ani nevím, jestli tento můj příběh patří zrovna do této kategorie a předem se omlouvám za jeho délku, ale musím se o něj s někým podělit. Je to asi půl roku, co se mi zdál velmi zvláštní sen. Nejdřív vám ale musím povědět něco málo o sobě, abyste pochopili, co mě na něm tak rozrušilo.

    Je mi 21 let, žiji s rodiči, studuji pedagogickou fakultu UK a doufám, že ze mě jednoho dne bude učitelka, jako je moje máma. A, co je nejdůležitější ohledně mého příběhu, nemám a nikdy jsem neměla žádného sourozence! A teď už k samotnému snu (byl velmi zvláštní už tím, že jsem v něm tak trochu tušila, že to není realita a uvědomovala si rozpory v něm, ale jen na pozadí vědomí).

    Zdálo se mi, že jsem ve veliké školní budově, která se nepodobala žádné, kterou bych v reálném světě někdy navštívila, ale v tom snu jsem jí znala velmi dobře. Studovala jsem tam střední pedagogickou školu (ve skutečnosti mám normální gympl) a kromě ní tam v jedné budově byl i normální první stupeň, kde dělala moje mamka a já tam měla právě praxi. Nevím jak, ale prostě jsem tohle všechno podvědomě věděla.

    Sen začínal tak, že bylo už odpoledne po škole a já šla za mámou do třetího patra, abychom mohli jet spolu domů. Bylo to dost vysoko, ale ona to zvládla úplně v pohodě, přitom ve skutečnosti mám silné astma a výstup do takhle prudkých schodů by mi jistě dělal problémy (většinou se mi to promítá i do snů). Tentokrát jsem je ale skoro vyběhla, našla mámu a ta mi řekla, že mám jít napřed ven, že nás táta vyzvedne před budovou. Když o tom zpětně přemýšlím, máma vypadala trochu jinak, než ve skutečnosti. Byla taková mladší a svěží. Tak jsem jí poslechla a šla dolů. Jenže o patro níž, na mě začali pokřikovat a hvízdat nějací pubertální výrostci (nesnáším to!), snažila jsem se je ignorovat, ale najednou se stalo něco, co mě nutí na tento sen dost často myslet.

    Znenadání se objevil moc hezký a mile vypadající kluk, vzal mě kolem ramen a směrem k těm puberťákům řekl něco ve smyslu: "Ať nechají jeho ségru na pokoji!" Ten kluk byl můj bratr (i když jak jsem psala, žádného nemám). Když mě objal a zastal se mě (puberťáci někam zdrhli, protože byl fakt docela vysoký a silný) bylo mi nepředstavitelně krásně, cítila jsem k němu takový zvláštní vztah, lásku, ale úplně jinou, než cítím ke svému příteli, nebo k rodičům. Byla to prostě sourozenecká láska, něco, co nemůžu ve skutečnosti znát... Ti co nemají sourozence pochopí jak to myslím. Stejně jako předtím informace o škole, jsem teď o něm bezpečně věděla, že je to můj bratr, že je o dva roky starší než já a že se jmenuje Jirka. Dokonce mi byl i trochu podobný. Řekl mi, že se zdržel, protože ho zase chytil astma-záchvat a že táta čeká venku v autě.

    Šli jsme spolu ke schodům a míjeli přitom zrcadlo na zdi, instinktivně jsem se do něj podívala a to co jsem uviděla způsobilo šok, který nakonec vedl k tomu, že jsem se probudila. Dívala jsem se totiž na svou tvář a podobu a vypadala jsem jinak. Měla jsem světlé vlasy (normálně jsem bruneta), hnědé oči (mám modré po tátovi) a celkově jsem vypadala, jako by ze mě někdo kompletně vygumoval geny mého otce a nahradil je jinými. To mi došlo, když jsem se ráno probudila a pod vlivem podivného snu se s ním svěřila mámě. Dopodrobna jsem jí popsala školu, bráchu i sebe a ona úplně ztuhla a pak mi řekla něco, co nezapomenu a co mě nutí věřit, že to všechno nebyl jen pouhý sen. Svěřila se mi, že znala kluka jménem Jirka, který se velmi podobal mému popisu bratra. Žil ve městě na druhé straně republiky, kde je přesně taková škola jako jsem popsala a že se ním znala asi tři roky před tím, než poznala mého tátu a že si jí chtěl vzít a mít s ní hned dítě. To jí vyděsilo a po dlouhém váhání ho opustila. Strašné je, že by to všechno přesně vyšlo. Kdyby si ho bývala vzala, přestěhovala by se za ním, začala dělat v té škole a měla s ním syna, který by jistě měl astma (dědí ho zpravidla starší dítě) a určitě by se jmenoval po tátovi Jirka. Mámu to dost vzalo, protože to ještě nikomu přede mnou neřekla, tak jsem to nemohla vědět a zapojit si to do snu. A mě to vzalo, protože jsem přesvědčená, že jsem ve spánku nahlédla do jakési alternativní reality, kde žije mé "druhé" já.

    Od té doby každý večer před usnutím přemýšlím, zda se mi nebude něco podobného opakovat a pravdou je, že bych to zažila znovu docela ráda. Protože najednou mám podivný pocit ztráty. Pocit, že někde žije můj bratr, kterého miluju a on mě. Prostě pocit, že jsem mohla žít i jinak... A možná líp...

    Byla bych moc ráda za vaše názory a komentáře, nebo zda se někomu z vás nestalo něco podobného. Díky za přečtení..

Vydáno: 8. 4. 2010

Přečetlo: 1788 čtenářů

Autor (vložil): Althea13

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Nejlepší

25. 07. 2010 1:23

Vondrr

¤ Procházka

9. 04. 2010 8:17

Lacerta

¤ ahoj,

8. 04. 2010 12:49

Jelitko

Číst komentáře