• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Nevysvětlitelné jevy -

Chtěla bych vám napsat příběh, který se mi stal, když mi bylo asi 5 roků.

    Tenkrát, coby malé dítko jsem se pěkně vymáchala na kluzišti, když byla obleva a všude byly kaluže z rozbředlého sněhu a dostala jsem vysokou horečku, a tak mě uložila mamka do postele a dala mi zábal na tělo, abych se pěkně vypotila, když už jsem za nic na světě nechtěla polknout tabletku proti horečce. Bylo to ve dne, horečka byla pěkně vysoká, až ke 40 stupňům.

    Po chvílích se na mě někdo chodíval kouknout. Tenkrát jsme bydleli ve větším bytě i s prarodiči, a tak v té době jěště nikdo z mojich blízkých příbuzných nebyl na jiném světě.

    Nemohla jsem jen tak usnout a koukala před sebe, zamotaná v zábalech na vypocení. Najednou jsem uviděla nějaký divný pohled, který se na mě koukal od skříně, která byla před postelí asi dva metry. Byl to opravdu jen takový pohled a nic jiného jsem neviděla. Bylo zajímavé, že jsem se do těch očí musela dívat. Najednou jsem ucítila, že do mého těla proudí nějaká energie. Tenkrát jsem tomu vůbec nerozumněla, a až s odstupem let na to vzpomínám a do teď o tom přemýšlím. Od té chvíle jsem cítila, že usínám.

    Hned na to přišla babička se na mě podívat, jak jsem na tom s horečkou, sáhla mi na čelo a říkala mamce, která stála za ní, že horečka už ustupuje, pak si všimla, že ještě nespím a říkala, tak teď spi a bude to dobrý.

    Jenže já jsem jí říkala, že se na mě dívaly divné oči támhle od skříně. A ona mi říkala, že to je z té horečky, a tak spi a odešla. Jak zavřela dveře, tak jsem slyšela, jak o tom v kuchyni mluví a říkali, že blouzním z horečky.

    Bylo zajímavé, jak rychle jsem se uzdravila i bez léků. Pořád na ty záhadné oči myslím a nevím, kam je zařadit. Tenkrát totiž ještě nebyl nikdo z mojich blízkých na jiném světě a tak nevím, kdo to mohl být, že mu tak záleželo, abych byla zdráva.

    V této době již na druhém břehu mám i rodiče a tak se dost často vídáváme a jsem moc ráda, že takovou možnost mám, řeší se mnou dále naše problémy a jsem moc šťastná, že vím, že žijí a že se všichni jednou setkáme.

    Ten pohled ale nikdy nezapomenu, dal mi velkou energii. Možná to byl ten první krok, co jsem dostala pro život a že do teď mám tu možnost vše vidět jinak.