• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Něčí přítomnost -

    V srpnu 2007 jsme koupili rodinný domek, kam jsme se s manželem (jsme spolu 6,5 roku) odstěhovali a postupně ho renovujeme.

    Zhruba před měsícem jsem tu zažila první setkání s něčím, co mě přimělo se domnívat, že jde o "ducha". Situace se opakuje a já se už opravdu bojím o svůj život. Nejsem věřící v nějaké naboženství, jen z některých příhod z minulosti vím, že jsem údajně silně senzitivní pro působení různých energií.

    Vždy mě ve velmi časných ranních hodinách (rozmezí od 1 do 7 hod.) probudí zavírání dveří naší ložnice. Prvotní vjem je, že se manžel vrací z WC. Dveře mám zleva u nohou mé postele. Poprvé "to" jakoby zakleklo na moji postel a přitisklo mě to hrudník - pochopila jsem, že to není manžel a hned jsem ho vzbudila.
    Podruhé se situace zhruba opakovala - jen jsem už dřív pochopila, o co jde, takže jsem se k manželovi rychle přitiskla dřív, než to na mě dolehlo. Můj pocit byl v obou případech jednoznačný - v ložnici je "někdo" a to je konec, nejde se bránit.
    Svěřila jsem se kamarádce, která tvrdí, že "komunikuje" s duchy, že jí vyhledávají, hledají u ní pomoc a ona je vidí a rozumí jim.
    "Nahlédla" do situace a tvrdila, že jde o ducha ženy - s největší pravděpodobností milenky muže, který v domě kdysi žil, a ona se domnívá, že já jsem manželka jejího milence a chce mě zlikvidovat.
    Moje kamarádka údajně vyčistila náš dům, doporučila zapálit svíčky ve všech místnostech a věřit, že duch odejde.
    Ještě než svíčky dohořely, blikaly žárovky na zhasnutém lustru v obývacím pokoji, na schodech do sklepa, se samy od sebe sesypaly dlaždičky, které tam byly na úhledné hromádce.
    Věřili jsme, že už bude vše v pořádku, ale není.
    Pak jsme na schodech do sklepa našli matraci, která byla zandaná v regálu nad schody pod věcmi a sama rozhodně spadnout nemohla. Faktem je, že ve sklepě jsme prve svíčku nezapálili, ačkoliv tam máme vchod přímo z kuchyně, ale slouží jen jako kotelna, tak jsme to možná podcenili.

    No a po několika dnech to v noci bylo docela drama. Byli jsme strašně unavení, zalehli jsme před půlnocí a já byla zrovna v nejtvrdším spánku (asi v 1,30), když jsem se probudila s pocitem dušení a chuti zvratků. Vylítla jsem a zjistila, že se žaludkem to nijak nesouvisí, všechno jsem měla v dýchacích cestách a na krku pocit bolesti - na obou stranách přesně jako otisk po prstech. Dlouho jsem nemohla pořádně dýchat, lapala jsem po dechu a dusila se asi půl hodiny, než jsem cítila, jak se to zklidňuje. Nikdy mě v životě nikdo nešrtil, tak nevím, jaký to je pocit, jen jsem si vzpomněla, že jsem se v dětství topila, a když mě vytáhli, bylo to pocitově podobné.
    Od prvního okamžiku jsem myslela na toho ducha, ale nic jsem neříkala - no ani nemohla, protože souvislé slovo se nedalo zplodit, ale manžel sám na to hned myslel. Jenže já nevím. Fakt jsem strašně hluboce spala, ale pak jsem pořád měla strašně divný pocit, že jsem se vzbudila od někud z děsný hloubky - přesně jak to píšu - z hloubky něčeho. Byl to jen pocit strašný hloubky, odkud jsem se vrátila. A do rána jsem se pak pořád budila špatným dýcháním a strachy.

    Zase uplynulo pár klidných dní, ale jen dočasně. Dnes ráno jsme se zase probudila tím, že manžel zavírá dveře při návratu z WC a v naprosté tmě (máme totiž dokonale těsnící žaluzie) tápe rukama po pelesti přes moje nohy do své postele. Naprosto vzbuzená (bylo 6,30 hod) jsem čekala, až ulehne, abych ho překvapila tím, že se k němu přitulím. Jenže on pořád seděl. Tak jsem se zeptala, co se děje, proč si nelehne, co dělá? No a on se ozval u mé hlavy: "Co se děje? Jsem tu a spím." Takže - kdo to byl? Pochopila jsem, že mi jde fakt o život, ale možná i jemu.