Dnes má svátek: Cecílie
Dnes je: Pátek 22. listopadu 2024
Články / témata
Příběhy / témata
Fórum / témata
Ostatní
Přihlášení
- - Nová Registrace - -
Novinky
Připravili jsme pro Vás!
Vyhledávání
Počet přístupů
Spřízněné weby
Vaše příběhy
- Nevysvětlitelné jevy -
Nezvaná MLHOVINA
Doufám jen, že když se svěřím se svým příběhem, tak mi někdo dokáže odpovědět, CO TO BYLO ZAČ, protože mě to silně deptá...Tak tedy: Píše se rok 2004, je zhruba přelom října a listopadu (podzim v plném proudu). Mně tenkrát bylo 14let. S rodiči bydlíme v Jizerských Horách na Bedřichově blízko lesa (100m od začátku bězecké magistrály). Nacházíme se v té části vesnice, kde není už moc sousedních baráků, spíše převážně klid a příroda. Máme nově postavený barák. Ale rodiče se rozhodli, že kněmu přistaví ještě přístavbu. A právě v této době je už hotová hrubá stavba (základy, betonová podlaha, stěny, střecha a hlavní dveře, nic víc. Dokonce ani OKNA. Jsou připravené jen prostory ve zdech na vložení oken, ale to až na jaře po zimě, protože právě teď už se na rozestavěné stavbě nepracuje. Můj pokoj se nachází ve druhém patře domu daleko od ložnice rodičů (dělí mě od nich 4 zavřené dveře, 2 delší chodby a schodiště). Mám v pokojíku 2 okna a jedno z nich příjde zazdít právě kvůli oné přístavbě. Z jednoho okna na začátku místnosti je tedy vidět místo do přírody, do jedné velké holé haly, kde se dnes nachází 5 místností.
Jednoho onoho podzimního čtvrtka ulehám do své postele, vzbudím se z ničeho nic krátce před jednou hodinou ranní. Snažím se znovu usnout, ale nejde to a tak se jen tak převaluju a koukám do tmy. Asi po půl hodině slyším v tom absolutním tichu zvuk zvenčí, přípomínající proudové letadlo a tak tomu nevěnuji velkou pozornost. Jen se mi zdá podle zvuku, že se to přibližuje, ale říkám si, že je to právě v nebi kdesi daleko nad barákem. A najednou, z ničeho nic zvuk přestane, úplně ztichne. V duchu si řeknu: ,,divný,,, ale nějak víc se tím nezabývám. Opět se snažím usnout. Když v tom najednou vyleze z poza zdi žlutobílá záře nestálého tvaru, pomalu se pohybující jedním směrem. Je blízko mého okna, kterým vidím do přístavby. Spíše to je mlhovina nestálého tvaru o průměru zhruba 1metr. Zvláštní je, že svítila ve tmě, ale nebylo vidět nic z jejího blízkého okolí jako při baterce... Dovnitř té přístavby vstoupila otvorem určeným pro okno 5.5m nad zemí. Přejela podél zdi, kde jsem měl okno a bud odletěla otvory na protější straně, nebo se rozplynula.
V první chvíli, co jsem jí spatřil, jsem znehybněl jak paralyzovaný. Jen jsem jí sledoval. Nevím už přesně jestli jsem byl skutečně paralyzovaný, nebo jsem se bál jakkoli pohnout, abych na sebe neupoutal pozornost. Ale ten mrazivý pocit v těle jsem nikdy předtím nezažil.
Asi po 3/4minutách, co se mi ztratila z dohledu, se ozval zase ten zvuk proudového letadla a tentokrát se oddaloval, až taky úplně zmizel. Až do ranního úsvitu jsem vystrašený k smrti nemohl zavřit oči. Furt jsem z postele sledoval své okolí, jestli se to zase nevrátí a říkal si, snad mi to nějak neublíží. Prostě strach z neznáma. V pátek ráno jsem rodičům řekl, že je mi zle a nemůžu do školy. Celý den jsem pak hledal na internetu příbehy lidí, jestli někdo nezažil něco podobného, ale nic. Po víkendu jsem se svěřil otčínovi a mámě, že se bojím spát ve svém pokoji, daleko od nich kvůli tomuto zážitku. Smáli se a dělali si srandu. Až potom mi máma řekla, ať toho už nechám, že to, co jsem zažil, byla jen halucinace, která je v tomto věku normální. Tomu jsem nevěřil a přísahal, že to tam opravdu bylo. Marně...
Týden na to se ta samá situace znovu opakovala, a znovu v noci ze čtvrtka na pátek, mezi jednou a druhou hodinou ranní. Akorát po odeznění jsem se sebral a vyletěl ubrečený z pokoje spát dolů do obýváku na zem. Ráno mě rodiče vynadali, na co si to jako hraju, že už jsem dost velkej, abych se nebál. A o přestěhování mého pokoje do jejich blízkosti nechtěli ani slyšet. Tak jsem tedy v tom pokoji spával dál, ale tentokrát jsem si zabarikádovával všechny okna, aby přesně nebylo nic vidět a spával jsem při rozsvíceném světle. Rok na to se mi podařilo rodiče zlomit a přestěhovat si pokoj do jejich blízkosti.
Od té doby jsem už nic takového nezažil, jen to v sobě více než 5 let dusím. Nikomu se o tom osobně nesvěřuji, ale už chci znát pravdu na otázku, co to vlastně bylo. Snad mi někdo pomůže, díky.
A ještě pár zajímavostí:
Levitovalo to vysoko nad zemí, pohybovalo se to s koordinovanými pohyby, nevydávalo to šajn jako baterka, bylo to nestálého tvaru připomínající světelnou mlhu naskupenou pohromadě, nebo nějakou zvláštní energii. Dokázalo to plynule zrychlovat a zpomalovat.
Tyto okamžiky navždy změnily můj život, myslím, že ufo opravdu existuje.
Vydáno: 28. 12. 2009
Přečetlo: 2221 čtenářů
Přečetlo: 2221 čtenářů
Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Letdlo
10. 01. 2011 14:47
Frito14
¤ Zaky
5. 01. 2010 12:18
grebena
¤ pro Navision00
5. 01. 2010 11:51
Zaky
¤ pro GREBENA
5. 01. 2010 11:32
Zaky
¤ nechápu rodiče
4. 01. 2010 13:19
navision00
¤ mlhovina
28. 12. 2009 19:46
grebena
¤ ahoj
28. 12. 2009 19:07
grebena