    Všechny Vás moc zdravím. Už před pár dny jsem tu psala příběh mého muže, který prošel minulými životy. I já jsem našla odvahu a pustila do tohoto "neznáma". Bylo to skvělé, uvolňující a hlavně poučné. A teď Vám tedy popíši, co jsem se o sobě vlastně dozvěděla.

    Procházela jsem touto cestou pod kontrolou švagrové, která s tím má již dlouholeté zkušenosti. Zajímalo nás vlastně obě, jak moc jsou spojeny životy můj a mého muže. Prošla jsem celkem tři životy, a naprosto neuvěřitelné bylo, že ve dvou jsme se s manželem na puntík shodli. Jeho vojenský život, který ho provází celým jeho životem současným se promítá nejen do minulosti jeho, ale i mojí. Tedy, jak už jsem dříve uváděla, manžel před deseti lety v regresi viděl, že byl pilot v II. sv. válce, zahynul v Anglii. V mé procházce jsem ho úplně jasně viděla jak odchází, slibuje mi, že se vrátí, ale bohužel jsem obdržela zprávu o jeho úmrtí....

    Další jeho vojenský život se odehrával (jak už jsem zmiňovala právě v jednom ze svých příspěvků) v době antického Říma. Je to neuvěřitelné, ale sedí to jak zadek na nočníku a velmi se nám naše zážitky shodují. I tam jsme se poznali. On byl opět voják, já manželka jednoho lékaře, který pečoval o zraněné vojáky. Velmi mě miloval, bohužel jsme nemohli být spolu, proto velmi brzy padl...., šel vlastně na jistou smrt.

    Třetí můj život se odehrál někdy na přelomu 16. a 17. st. ve Francii. Opět jsem byla provdaná za někoho jiného, vysoce postaveného radního města, kde jsme žili. Manžela jsem poznala jako policistu, který dbal na veřejný pořádek, dělal kariéru a zamilovali jsme se do sebe, když často po svém povýšení začal navštěvovat náš dům. Můj tehdejší muž byl o mnoho let starší než já, měli jsme tři děti - tedy vlastně dvě, poslední byl syn neuvěřitelně podobný mému tehdejšímu "milenci". Když viděl jak "náš syn" vyrůstá do jeho neuvěřitelné podoby odešel do Vídně, tam byl šéfem komisařství. Nikdy se neoženil a zůstal sám.
    V průchodu tohoto života jsem měla strašně silné pocity, zejména z jedné staré zásuvky v jednom pokoji - byl tam obrázek mého "milence" který mi zanechal, když odcházel. Nikdy jsem tuto zásuvku neotevřela, stačilo mi, když jsem viděla syna. Tento syn potom se mnou a svojí ženou zůstali až do mé smrti.

    Bylo to opravdu nádherné, jsem ještě pořád plná neuvěřitelných pocitů, i když musím přiznat, že jsme z toho měla i trochu strach. Nejdůležitější na tom je, že nacházím mnoho souvislostí, které jsem si zatím nedokázala rozumem vysvětlit, např. panickou hrůzu zhlédnout válečné filmy, strach z opouštění a hlavně a to asi nejpodstatnější naprostou nechut se v dnešní době učit anglicky. Umrtní list jsem obdržela v angličtině.

    Omlouvám se, pokud jsou má slova trochu zmatená, je taková v tuto chvíli i moje duše, ale přesto se cítím naprosto posílená a poučená.

    Všem, co si nedokáží vysvětlit, co se s nimi děje, regresi plně doporučuji.

Vydáno: 21. 11. 2009

Přečetlo: 4560 čtenářů

Autor (vložil): Martina 007

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...