• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Něčí přítomnost -

Zdravím,
    dnes ráno se mi přihodila těžko uvěřitelná příhoda. Bude to znít naprosto šíleně. Popravdě se spíše začínám obávat, že mám asi něco s hlavou, protože to co jsem zažila, bylo tak děsivě živé, že si nejsem jistá, která varianta je snesitelnější. Jestli být duševně nemocná, nebo hostit v těle jiné osoby.

    Dokonce na tolik, že hledám pomoc na internetu! Což není vážně něco, k čemu bych se kdy uchylovala. Pravda je taková, že jsou čtyři hodiny ráno a já se bojím jít spát. Proto sedím u internetu a hledám něco, co by mi pomohlo pomoct pochopit, co se to stalo.

    Vážně uvažuji, že zajdu navštívit odbornou pomoc, ale předtím jsem to chtěla vylít někam jinam. Jak říkám, samotnou mě to vyděsilo a to je co říct, protože já jsem obvykle docela cynik a dokud něco sama neomakám, tak to sice neodsuzuju, ale beru to s rezervou.

    Asi takhle, je mi dvacet let a celý svůj život beru s rezervou, lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nikdy tajemno a záhady nelákaly. Ale nikdy jsem se ale nesetkala s něčím hmatatelnějším.

    Až do dnešního rána. Šla jsem spát docela pozdě, a tím myslím hodně pozdě, protože žiju obráceným režimem, v noci pracuju a přes den většinou spím. Takže jsem si šla kolem osmé ráno lehnout. Asi po hodině mě probudil- teda ani ne tak probudil, spíš mě probouzel, pořád jsem byla ještě rozespalá, pocit, jakoby na mě někdo šahal. Přikládala jsem to snu, který se mi zdál a spala jsem dál. Po nějaký době (když bylo po všem na mobilu bylo 9:49) mě budil zas ten podobný pocit, ale tentokrát intenzivněji. Ležela jsem na zádech s rukama na břiše, to co mě budilo, byl dojem, jakoby mi někdo roztahoval nohy a ruce. Když jsem se snažila sama rukama hnout, tak to nešlo. Vůbec jsem se nemohla hejbat. Bylo to, jako by mě něco tlačilo do postele.

    Najednou mi hlavou bleskla myšlenka, ani nevím, kde se tam vzala, že mě někdo ovládá. Spíš automaticky jsem začala šeptat (vůbec nevím, jestli jsem opravdu šeptala, nebo mi to znělo jen v duchu): „Zlý duchu, odejdi“ , když jsem to řekla asi potřetí, napnula jsem se na posteli jako luk s hlasitým a mohutným nádechem. Ale spíš jsem měla pocit, jako by země někdo vzduch vysával, ne? že bych ho tahala do plic.
    V tu chvíli jsem už nebyla rozespalá, ale plně při vědomí. Kvůli tomu, že chodím spát za světla, dávám si na spaní přes oči šátek, abych snadněji usla, oči jsem měla dokořán ale nic jsem zkrz šátek neviděla.

    Nemohla jsem vůbec hnout jakoukoli části těla, měla jsem ale přesto pocit, jako bych se bránila, ale přitom moje ruce pořád spočívaly na mým břichu a nešlo s nima hnout!

    A pak jsem promluvila, zase nevím, jestli jsem doopravdy otevírala pusu, nebo to znělo jen v mé mysli, ale rozhodně to nebyl můj hlas. Znělo to, asi jako kdybyste se pokoušeli mluvit a přitom se dlouze nadechovali. Říkalo to dvě věci, první si nemůžu vybavit, ale bylo to krátké a to hned vzápětí po tom, co jsem se prohla jak luk.

    A to druhý... to mi bohužel zní doteď v uších. Vím, že jsem dolehla zpátky na postel a udělala gesto - ruce podél těla a několikrát pokrčit prsty, jako byste někoho naváděli - respektive, já rukama vůbec nehla! Moje ruce zůstaly stále ležet na mém břiše a pohnout s nima nešlo a nešlo! Ale jako bych měla ještě jeden pár rukou. Nevím, jak to popsat ale úplně jako bych je cítila (a zároveň cítila i ty, co mi ležely na břiše) skoro až fyzicky.
    Během tohohle gesta... Během tohohle gesta ten hlas, kterej jsem sice měla pocit, že jde z mého těla, ale já to určitě neříkala, řekl: „Chceš si zašou**t?! Tak pojď!“ - Fakt! Znělo to strašně sprostě! Vím, že se ve mně (v té mé části „Já“) zvedla vlna, hm, paniky? Jo to je asi nejpřesnější výraz.

    Naštěstí jsem pomalinku začínala cítit, jak je mé tělo lehčí a lehčí a nejednou jsem mohla pohnout rukama a všechno bylo pryč...a... já jen v šoku zůstala ležet z obavy se pohnout.

    Tohle... já nevím, jak si to vysvětlit. Probuzení z noční můry? Ne, já už byla vzhůru, jsem si jistá, že jsem byla vzhůru. Vím, že to zní šíleně, zní to jak ze scénáře nějakýho béčkovýho hororu, sama bych se tomu asi byla zasmála, kdyby se to nestalo... Říkám vám to zcela otevřeně, jako svou zpověď nemám proč si něco podobného vymýšlet, ve skutečnosti jsem hrozně vyděšená a nevím, co si počít.

    To, že jsem to mohla napsat mi pomohlo. Nevím komu bych to mohla v okolí říct. Bojím se, že by ze mě udělali blázna, nebo mě litovali, nebo nevím...
    Na koho se můžu obrátit o pomoc, pokud bych nechtěla šahat po psychiatrech? Já vůbec nemám šajnu...