• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Setkání s UFO -

Stručně jsem o tom psala v komentáři v tématech UFO. Ale není tam prostor napsat příběh podrobně, tak vám ho uvádím podrobně zde.
Bylo září roku 1997, šla jsem spát něco po půlnoci a nemohla jsem usnout. Ležela jsem a měla zavřené oči, měla jsem samozřejmě zhasnuto. Asi za 10 minut světlo (jako když někdo rozvítí), otevřu oči a vidím na stropě přesně nad mojí postelí ostré, modré světlo průměru žárovky, zírám do toho světelného bodu a nechápu, co to je. Najednou se světlo rozsvítí v plné síle a vytvoří kolem mne modrý, průhledný kužel, který se zužoval do toho bodu. Chci křičet nebo utéct, ale nemůžu vydat žádný zvuk, nemůžu dýchat, nemůžu se pohnout.
V tom se ze středu toho světla začíná po mě natahovat ruka, chci uhnout, nejde to, ruka se blíží ke mně a chytá mě za levé rameno. Její dlaň a prsty jsou 2 x větší než lidská ruka, paže je nekonečná, nic, jen to chapadlo. Vše vnímám a vidím, táhne mě šílenou rychlostí "někam" tím světelným tunelem, cítím průvan a vlasy mi vlají. Najednou ležím na operačním stole, kolem stolu stálo 8 bytostí, vzezřením a výškou jako šediváci, brali mi vzorky krve, ne klasicky jehlou, ale jenom přiložili průhlednou trubičku na mé tělo, tam kde je srdce a já vidím, jak proudí krev, to bylo rychlé a bezbolestné, pak mě vyšetřují orgány a celé tělo nějakým přístrojem, který vypadá jako široká trubka, má průměr asi 20 cm. Z přístroje vychází světlo a vypadá to jako by vše fotili s bleskem. Za celou dobu bytosti nevydají ani zvuk, jen se nade mnou sklánějí, každý chvilku a jen si mezi sebou vyměňují pohledy (komunikují spolu asi telepaticky).
Nic mě nebolí, ale snažím se bránit, ovšem nic, nepohla jsem ani prstem. Najednou se dozvídám taky telepaticky, že se nemám obávat, že hledají lidi, kteří v sobě mají gen jejich předků, kteří zde dříve byli, protože oni už nemají možnost se množit a potřebují naše rozmnožovací buňky. Pak se všichni uklonili, jako by mě poděkovali a pak už nic, probouzím se ráno v posteli úplně bez energie.
Hrozně mě bolí rameno, začínám si vzpomínat, co se v noci stalo, dívám se na rameno a vidím nějaké fleky na pyžamu, utíkám se podívat do zrcadla. šok!!! Na pyžamu jsou fialové skvrny, zírám na to a svlékám si pyžamo, další šok!!! Na rameně mám modřiny. Prohlížím si podrobně pyžamo, najednou to vidím, skvrny jsou tmavě fialové a mají strukturu otisku prstů, ale ve tvaru pavučiny. Tím se přesvědčuji, že to nebyl jenom sen, ale realita. Nebýt těch modřin a těch skvrn, nikdy bych tomu nevěřila a ani nikomu bych to nevěřila. Ještě dlouho jsem seděla a přemýšlela, kam bych zavolala a poslala pyžamo, aby to někdo prozkoumal. Měla jsem důkaz možná první na světě!!
Odpoledne jsem modřiny i pyžamo ukázala manželovi a kamarádce, oba mi řekli, ať to nikam neposílám, že mě budou vláčet v mediích a budu za blázna, protože jsem se styděla někomu cizímu o tom říct. Schovala jsem tedy pyžamo do igelitového sáčku a zastrčila dozadu do skříně.
Asi za půl roku ke mě přišla kamarádka, která o tom věděla a přivedla svoji známou, která to chtěla vidět. Nejdříve jsem se zdráhala, ale pak jsem to přinesla. Když jsme pyžamo vytáhly, hned jsme si všimly, že skvrny jsou mnohem světlejší než původně. Začali jsme diskutovat, jak je to možné, když jsem to neprala a měla schované na tmavém místě. Známá mé kamarádky mě přesvědčovala, abych to někam poslala, ale to jsem zamítla.
Po nějaké delší pauze (asi 3 roky po události) to chtěl zase někdo vidět, skvrny byly opět o něco světlejší. Byla to záhada, barva která bledne ve tmě, nebo časem?
Pak přišly záplavy, přišli jsme o všechny věci a důkaz byl taky zaplaven. Když jsme vyhazovali věci do pytlů, najednou jsem narazila i na ten sáček s pyžamem, skvrny tam sice ještě byly, ale vše bylo kontaminované, tak jsem to vyhodila. Poprvé jsem zalitovala, že jsem to už dávno někam neposlala, teprve tehdy mě napadlo, že jsem to mohla udělat anonymě, nebo jsem to mohla prodat sběrateli, ale už bylo pozdě.
V tom roce se mi stalo těch únosů víc, byly nepravidelné a děly se docela hrozné věci. Nakonec jsem přišla na to, že když budu chodit spát do obýváku, nebo do ložnice až po druhé hodině noční, neděje se nic a mám klid.
Je pravda, že od té doby nemůžu klidně spát. Pokud máte podobné zážitky, napište prosím komentář, taky jestli by vás zajímalo, co bylo dál. Děkuji.