    Mám krásnou fenu kavkazského ovčáka. Odchovala už spoustu nádherných štěňat, je to tedy zaloužilá matka.

    Když ta poslední štěňata odcházela k novým páníčkům, měla jsem pocit, že si docela oddechla. Není už mladice, myslím, že už ji dorážení a výchova potomků zmáhalo. Když byly pryč, pookřála a velmi rychle se zas dostala do kondice.

    Asi po třech měsících, co bylo poslední štěně, pryč jsem odpoledne hrabala venku listí a začla jsem pozorovat, že je fenka nějaká neklidná. Pobíhala bezcílně po dvoře a kňučela. Volala jsem jí, hladila, prohlídla jsem ji abych zjistila, jestli ji něco nebolí, ale nechtěla u mě být, stále odbíhala a pofňukávala. Nakonec zalezla do kotce a začala teskně a žalostně výt. Když jsem ji hladila, tak na mě ani neregovala. Pak jsem se šla na ni ještě párkrát podívat, ale jen ležela a dívala se na mě krví podlitýma očima. Zavola jsem veterináře a ten mi slíbil, že se na ni přijede ráno podívat.

    Hned ráno jsem se na ní běžela podívat, ale byla úplně v pořádku. Normálně mě přivítala, sežrala celou mísu granulí a jevila se úplně normálně. Doktora jsem odvolala a hodila to za hlavu. Odpoledne mi zazvonil telefon a volal majitel mého štěňete až z Brna s pláčem, že jim včera odpoledne někdo otrávil jejich půlroční štěňátko. Konečně jsem si to dokázala dát do souvislosti. Mohla matka více než dvacítky štěňat vycítit nebezpečí, v kterém se ocitlo jedno z nich na druhém konci republiky? Plakala pro jeho smutný konec? Vím, že to mohlo být i jinak, ale já přesto věřím, že zvířata jsou nejen ve vnímání mnohem před námi.

Vydáno: 7. 11. 2009

Přečetlo: 2941 čtenářů

Autor (vložil): majdalena78

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Zvířata

2. 12. 2009 15:41

GingerXX

¤ Zvířecí instinkt

8. 11. 2009 2:34

Silver

¤ intuice

7. 11. 2009 22:15

boball

Číst komentáře