• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Nevysvětlitelné jevy -

    Tento příběh se stal asi před 7 lety při jedné z mých návštěv v USA. Stalo se to konkrétně ve městě Lafayette (asi 80 km od Nashvillu) v okrese Macon v Tennessee. Tenkrát jsem tam byl se svou bývalou přítelkyní a nyní už manželkou, která je napůl Američanka, na návštěvě u jejích rodičů. Strávili jsme tam přibližně měsíc.

    Jednou, stalo se to ke konci našeho pobytu, odjeli rodiče mé manželky na celý víkend do Nashvillu. V domě jsme zůstali sami a těšili jsme se na krásný romantický víkend. V pátek večer jsme si vyšli na procházku do nedalekého lesíku. Šli jsme po jedné lesní cestě, až jsme dorazili k malému napůl rozbořenému opuštěnému stavení. Vypadalo to jako typická jižanská zemědělská usedlost. Rozhodli jsme se, že se zajdeme podívat dovnitř. Jen, co jsme překročili práh, zmocnil se mě takový divný tísnivý pocit. Řekl jsem manželce, že jsem unavený a že bych se rád vrátil, ale manželka tam chtěla ještě chvíli zůstat. Bylo mi čím dál hůř. Nakonec jsme se ale přece jen vrátili.

    Snažil jsem se na to, co se mi stalo, příliš nemyslet. Ten den jsme si šli lehnout poměrně brzo, bylo myslím kolem půlnoci. Druhý den ráno mi manželka celá vyděšená vyprávěla, že se asi kolem třetí hodiny probudila a šla se napít do kuchyně. Při cestě po schodech dolů prý slyšela v dálce výkřiky, jakoby někdo někoho týral nebo mučil. Vyšla tedy před dům, ale nic neviděla, tak tomu nevěnovala pozornost. Myslela si, že se jí to asi jen zdálo. Když se ale vracela zpět nahoru, slyšela ty výkřiky znovu, ale tentokrát jakoby vycházely přímo ze sklepa domu. Neměla ale odvahu jít se podívat dolů, a tak utíkala rovnou nahoru a celá vyděšená si lehla do postele. Když jsem se o tom ráno dozvěděl, vynadal jsem jí za to, že mě nevzbudila.

    Následující noc se stalo něco podobného i mně. Z ničeho nic jsem se probudil, ale neopustil jsem pokoj, kde jsme s manželkou spali. Ležel jsem v posteli a čekal, až zase usnu. Najednou jsem ale zaslechl podobné zvuky jako předtím manželka. Neměl jsem z toho zrovna dobrý pocit. Naštěstí za pár minut zvuky ustaly, a tak jsem se pokoušel opět usnout, ale zbytek noci jsem probděl. Ráno jsem to řekl manželce, ale ta mi nevěřila; myslela si, že si z ní dělám legraci, předstírajíce, že se mi stalo totéž co jí.

    Nakonec jsem ji přesvědčil, že to je pravda. Ten den odpoledne, zrovna když jsem byl na zahradě, za mnou přiběhla manželka a chtěla, abych šel okamžitě s ní. Nevěděl jsem kam, ani proč. Představila mě sousedce, která bydlela naproti a naléhala na ní, aby mi řekla to, co před chvíli řekla jí.

    Ta sousedka mi řekla, že před lety slyšela o tom, že někde v místech, kde jsme právě bydleli, stál v 19. století dům, který patřil jednomu otrokáři. Ten byl prý pověstný svou krutostí a brutalitou, s jakou zacházel se svými otroky. Jednou v roce 1863, během americké občanské války, mu jeden z jeho otroků utekl. Vydal se ho tedy i s několika dalšími sousedy hledat. Nakonec ho o pár hodin později nalezl na jedné farmě v okolí (byla to ta farma, kde jsme o dva dny dříve s manželkou byli).

    Jelikož bylo tenkrát schovávání uprchlých otroků závažným trestným činem, byl majitel farmy odsouzen k trestu smrti a následně oběšen. Otrok, který uprchl, byl navrácen původnímu majiteli, který ho po několik dní ve sklepě svého domu mučil (na to měl podle tehdejších zákonů plné právo). Otrok takové zacházení nepřežil a zemřel právě v místech, kde stál dům rodičů mé manželky. Oba jsme byli vyděšeni. Po návratu manželčiných rodičů jsem se večer na verandě bavil s Jackem (manželčin otec) a nenápadně jsem se pokusil vyzvědět, jestlipak ví, co se na místě, kde stojí jejich dům, kdysi odehrálo. Řekl mi, že o tom slyšel, ale že tomu moc nevěří, a i kdyby věřil, rozhodně by se nebál tam bydlet.

    Rozhodli jsme se proto s manželkou o všem pomlčet, jinak by nás její rodiče měli za blázny; a pokud vím před tím ani potom se tam už nikdy nic podobného nestalo.