Slíbila jsem svůj zážitek s paranormálními jevy. Zde je, ale pár slov úvodem je nasnadě.

        Můj zájem o záhady a tajemno začal dávno v dětském věku, kdy jsme jednou společně s mým otcem pozorovali neznámý létající předmět. Bylo to hluboko před rokem 1989 a veškeré informace na toto téma byly tabu. Tehdejší oficiální vysvětlení bylo: meterologický balón. Co to bylo skutečně nevím, ale každopádně ve mně tento zážitek nastartoval obrovský zájem o tuto tématiku. Sehnat v té době nějakou literaturu nebylo nic snadného a tak jsem hltala knihy od zejména Erika Von Denikena nebo Ludvíka Součka. Jeho kniha „Velké otazníky“ byla mou kultovní knihou.

    Po roce 1989 došlo i v této oblasti k uvolnění informací a můj zájem bylo možné dál rozvíjet. Vstřebávala jsem informace, ale mnohé zážitky mi přidaly nereálné nebo přitažené za vlasy. Nejvíc pak ty, kdy lidé líčili, jak se setkali s mrtvými a projevy jejich křivd. Prostě jsem byla věřící pochybovač. A tady už může následovat můj příběh, který můj náhled zcela změnil.

    Je to asi osm let, co jsem vozila svou maminku k jednomu panu léčitelovi. Bylo tam vždy hodně lidi a dobu, než jsme přišly na řadu jsme trávily povídáním o všem možném. Jednou za panem léčitelem přišel jeho známý, který koupil starý dům v Kutné Hoře a začal ho rekonstruovat. Vše probíhalo normálně do doby, kdy při výkopových pracích našel v zemi starý, asi tři centimetry velký kříž s očkem na pověšení. Protože se mu líbil pořídil k němu řetízek a zavěsil „pro štěstí“ v chodbě domu. A pak už jen líčil hrůzy, které je potkávaly. Nakonec ho jeho manželka vyslala pro radu k panu léčiteli. Ten si křížek prohlédl a konstatoval, že je silně nabitý negativní energií, a že je přesvědčený, že se jeho diagnóza brzo potvrdí, a že by měl jít zpět do země. Já, zvědavá ženská, jsem musela ten křížek také vidět. Nevím co mě vedlo k tomu, že jsem pánovi nastavila ruku hřbetem nahoru, (jako při líbání ruky), a pán mi tam křížek položil. Hned jsem vykřikla, protože mě ten dosud pro každého studený kov silně spálil a zanechal mi na ruce svůj otisk. V prvním momentě jsem to brala jako dosti hloupý žert. A to jsem ještě netušila, co bude následovat! Pan léčitel mě se zvláštním úsměvem uklidňoval, že to je normální reakce na negativní energii toho předmětu, ale já stále nevěřila.

    Odjížděla jsem s maminkou domů s jasným otiskem křížku na ruce a byla jsem docela naštvaná. Uložila jsem auto, zamkla branku a šla pěšky do svého bydliště. Po pár krocích jsem se najednou ocitla ve stavu, kdy jsem se nemohla vůbec pohnout, vše okolo mě zčernalo a já jasně viděla mrtvého může, který měl na krku na šňůrce onen křížek a jakási cizí ruka mu ho z krku utrhla. V ten moment jsem opět byla v realitě a slyšela svou sestru, která na mě volala z balkónu, co se mi stalo. Vrátila jsem se k mamince a vše jsem jí a sestře vyprávěla. Byla jsem vyplašená jako mladý polňák. Sestra mi poradila at zavolám pana léčitele a vše mu řeknu. Udělala jsem to. On se začal smát a moc mi děkoval, že jsem potvrdila jeho diagnózu, a že křížek půjde tam kam patří, to je do země. Po tomto telefonátu mi ze hřbetu ruky okamžitě zmizel jeho otisk. Na příštím sezení mi pan léčitel povídal, že kutnohorská rodina křížek pohřbila a vše je u nich v pořádku.

    Od té doby vím, že jsou věci, pro které je těžké nalézt „normální“ vysvětlení, ale také to, že ne každé setkání s tajemnem je bezpečné a není proto nasnadě si s ním jen pohrávat.

Vydáno: 3. 10. 2009

Přečetlo: 2318 čtenářů

Autor (vložil): Zuzi

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...