• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Sny a realita -

Již od útlého věku (byly mi asi 3 roky, když to začalo), se mi zdává sen.

Přicházím po polní cestě, jdu alejí, na jejímž konci vidím dům, má přízemí a jedno patro, stojí o samotě ve velké zahradě, okna jsou otevřená a z některých oken vlají záclony. Je vždy pošmourné podzimní počasí, na stromech nejsou listy a celé okolí je zarotlé různými keři. Okolí domu je velmi zanedbané (to jsem jako dítě nevnímala, až v pozdějším věku jsem o tom přemýšlela), i samotný dům je velmi zanedbaný a neudržovaný.
Vždy již před domem vím, že je dům prázdný, přesto mě tam něco táhne a já vcházím dovnitř. S železnou pravidelností projdu nejdříve přízemí, pak stoupám po dřevěných schodech do patra, procházím vždy všechny místnosti, které jsou poloprázdné, sem tam je někde nějaký kousek nábytku, skříňky jsou pootevírané, prázdné a všude v domě jsou pavučiny. Záclony v oknech jsou bavlněné a mají díry, vypadají velmi staře. V domě hledám svoji rodinu, ale je zvláštní, že na nikoho nevolám, celým domem procházím mlčky a cítím, jak mi stékají slzy. Sen vždy končí tím, že se dívám z okna do zanedbané zahrady, pláču a v duchu se ptám: kde jste všichni, kam jste se poděli? Ten pláč mě vždy vzbudí, jako dítě jsem se s pláčem i probouzela a maminka mě přišla upokojit, později jsem si pláč jenom uvědomovala a budila se celá propocená, jako bych měla horečku.
V každém z těchto snů, je vše úplně stejné, já cítím, že jsem něco nehmotného, něco jako myšlenka, nebo energie, celou dobu vlastně jen tak lehce proplouvám, jakoby nad zemí, ta lehkost svébytnosti, je to něco jiného než fyzické tělo. Má-li duše takový pocit, pak je to moje duše, která ve snu odchází a stále někoho hledá.
Když se do domu vracím, když přicházím alejí, mám takový radostný pocit, jako že jsem nebyla dlouho doma a už se těším na všechny, ale jak se přiblížím k domu už vím, že jdu pozdě, stále však doufám, že až vejdu, bude vše jako dřív (to cítím v tom snu, který se mi opakuje až doposud, ale teď s odstupem i několika let).
Bohužel vždy přijdu pozdě, řekla bych až o jedno století, podle nábytku. Přemýšlím nad tím a napadá mi, že jsem já zemřela jako první z rodiny v minulém životě a moje duše se s tím nemohla smířit. Možná jsem se chtěla narodit zpět v představě, že je tady všechny najdu, ale to se mi asi nepodařilo, a tak moje duše stále hledá to, za čím přišla, ovšem marně.
Do nedávna jsme bydleli v bytě, který byl ve starém domě, ve městě, v historickém centru, tam se mi stávaly opravdu záhadné věci. Dům, ale vrátili majiteli a my jsme se rozhodli, že si koupíme domek někde za městem.
Prošli jsme několik nabídek, ale nic se nám nelíbilo. Až jednou, hned na první pohled mě dům oslovil a trvala jsem právě na něm. Rodinná rada zasedla a rozhodla, že dům je sice na samotě, ale v krásném prostředí, tak jsme ho koupili. Před dvěma lety jsme se přestěhovali do tohoto rodinného domu.
Jednou, když jsem k němu přicházela a vracela se domů, tak jsem si to uvědomila: Je to ten dům, který až děsivě připomíná dům z mého snu, vede k němu cesta alejí stromů. Dům je sice novější (tochu jsme ho přestavěli), ale má přízemí a patro, do kterého se jde po dřevěných schodech a navíc, dům je na samotě na rozlehlém pozemku v zahradě, tak jako ve snu. Zdával se mi tedy sen o minulosti, nebo o budoucnosti?
To mě děsí, zvláště když v tom snu nikdy nevidím své blízké, jak vlastně vypadali.
Pravda je, že tady v domě se mi ten sen ještě nezdál, ale tady teď prožívám kontakty s dušemi mých zemřelých rodinných příslušníků. Až podezřele to do sebe začíná zapadat!!!!