    Když je řeč o snech, vzpomněla jsem si, že i já měla jednou zajímavý sen ve spojení s realitou.

    Můj děda z tátovy strany zemřel dávno před mojím narozením a tudíž na něj nemám žádné vzpomínky. Ani moje babička moc o něm nemluvila, zemřel poměrně předčasně na rakovinu.

    Jezdila jsem k babičce od útlého dětství, prožívala jsem tam nejkrásnější období života. Bylo nás spoustu bratranců a vůbec dětí, trávily jsme tam každé prázdniny. Po letech jsem tam byla na prázdinách už jako dospívající holka. O babičku, která už nebyla úplně soběstačná se starala teta a já přijela sama pár dní před ostatní omladinou. Týden krásně plynul a já spala sama v podkrovní sedničce. Jednou v noci se mi zdál podivný sen.

    V tom snu jsem se procházela po hřbitově, četla nápisy na náhrobcích, vše bylo krásně upravené, nazdobené jako o dušičkách, hořely svíčky. Procházela jsem od náhrobku k náhrobku, až jsem došla k jednomu, který byl úplně opuštěný, chyběl i nápis, nikde ani kytička, napadané listí, vyhořelá lampička. Klekla jsem si a začala ho čistit a pamatuji se, jak jsem se rozhlížela, kde utrhnout aspoň luční kvítí do vázy na ten zanedbaný hrob a vzpoměla jsem si, že babička má na zahrádce floxy a že pro ně doběhnu. Právě, když jsem je vložila do vázy, jsem se probudila.

    Přišlo mi to celé takové zvláštní, celý den jsem na ten sen musela myslet a přemýšlela jsem, co to znamená. Odpoledne jsem to už nevydržela a vyprávěla jsem ten sen tetě, abych se zeptala, co si o tom myslí. Teta nic neříkala jen se usmívala, že je to zvláštní. Pamatuju se, že jsme zrovna vyklepávaly venku koberec. Najednou se teta narovnala, podívala se na mě se zděšením a řekla: ,,Ježišmajra, já zapomněla!" To už jsem zas koukala vyděšeně já na ni. ,,Zapoměla jsem, že měl včera tatínek výročí úmrtí. Loni ho ještě chystala maminka sama a já na to teď zapomněla. "Všeho jsme nechaly, vyvezla jsem kola a teta běžela domů pro svíčku. Když se ke mě připojila, měla v ruce velkou kytici floxů. ,,Ty měl tatínek nejradši," řekla.

    Pamatuji si, že jsme jely na hřbitov, vše daly do pořádku a teta se u hrobu pomodlila a omluvila za to, že zapomněla, vím, že jí to moc mrzelo. Večer se nám to vše rozleželo a povídaly jsme si o tom, bylo to přinejmenším hodně zvláštní, proč se mi ten sen zdál, proč byl tak živý, že jsem ho nezapomněla a proč se zdál zrovna mě, která s tím celým měla nejmíň společného? Kdyby se chtěl dědeček připomenout, proč by si vybral mě a ne svou dceru nebo babičku, i když ta už byla hodně stará a trošku ve svém světě. Nevím. Otázek je hodně, odpověďi chybí..

    Děkuji za vaše příběhy, díky nimž jsem si mohla vybavit tuto dávnou vzpomínku na své drahé a krásné chvíle s nimi..

Vydáno: 31. 8. 2009

Přečetlo: 1954 čtenářů

Autor (vložil): mandy.w

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)