    Dobrý den, nedá mi to se nepodělit o mou zkušenost se skutečnostmi ohledně smrti mé milované tety, vlastně i díky tomu jsem narazila na vaše stránky a jsem ráda, že je nás taková spousta co má takové zkušenosti, většina sice píše o jedné max. dvou zvláštnostech, nám se stalo hned několik...

    Teta Milda zemřela před měsícem, ve 45 letech se z ničeho nic vyvrátila a byla mrtvá, zůstal po ní slepý manžel a 13 letá dcerka, která navíc tou dobou byla na ozdravném pobytě u moře, podotýkám, že se jí tam hrozně moc nechtělo nemohla se smířit s tím, že bude poprvé na tak dlouho bez rodičů, ještě na letišti byla zelená jak sedma a nechtěla odletět, že by šestý smysl, který ještě taková slečna nechápe??

    14 dní před tou tragédii zpíval na babičinném/matka tety/statku tzv. kuvík, pták oznamující smrt, tři dny před jejím odchodem jí v její pergole spadl obrovský keramický zvon, byl uchycen na drhaném pevném provaze, který se prostě uprostřed přetrhl, zvon se rozbil na tisíc kusů. Nikdy nezapomenu na výraz mé druhé tety/sestry zemřelé/, která ten zvon našla a jen se pokřižovala, až se nic nestane.

    Strávili jsme s Mildou její poslední dny na její milované chatě a už tam se děly podivné věci, které jsme si uvědomily až pak a dali do souvislosti a ještě podotýkám, že teta mluvila velmi často o tom, že zemře brzy, prostě to musela cítit, nicméně tyto chmurné myšlenky jí pomáhaly zahánět antidepresiva a teta žila spokojeným a plnohodnotným životem do poslední chvíle.

    V úterní večer jsem se svou sestrou sledovala pohřeb M.Jacksona v přímém přenosu, já se dívala z domu, ségra z domu v Anglii, kde žije a psaly jsme si na icq své pocity. Byly jsme rozhozené obě dvě, hodnotili jsme vše, co se života a smrti týče celé naší rodiny, jak žijeme atd. Těsně před koncem pohřbu se mi rozezvonil telefon a strejda mi oznámil, že Miluška zemřela, jestli za ním můžeme přijet, stalo se to v její oblíbené hospůdce. Zašli si před spaním na pivko, teta se napila, zakuckala a byl konec. Nedovedu popsat, co vše se v mé mysli odehrálo jen vím, že jsem mu řekla, at si laskavě nedělá srandu. Mozek mi to nepobral a nebere dodnes. Ségřinou diskusi na icq jsem zakončila větou: Milda je mrtvá, musím za Petrem na Čeladnou. Okamžitě volala a vzápětí si zabukovala letenku domů ranním letem, taky neuvěřila.

    Milda mou ségru měla moc ráda a často jí vyčiňovala za to, že žije v zahraničí, at se na vše vyprdne a vrátí se domů at si uživáme všichni pohromadě jeden druhého! Milda často sedávala nad fotkou jejího otce, mého dědy, kterého jsme pohřbili v září loňského roku a ten poslední víkend zase pronesla osudnou větu, jako často před tím, co by dala za to, kdyby ho mohla na chvíli vidět. Zemřela den před jeho narozeninama, děda jí asi dostal jako dárek do nebe.

    Druhý den jsme tuto hroznou zprávu museli vzdělit babičce, dostala tabletku na zklidnění a tato rána z čistého nebe jí zhasla jiskru v očích, která se dodnes nerozsvítila. Potom jsme u ní doma plánovali pohřeb a vše potřebné, v průběhu spadly z římsy dva truhlíky, podotýkám z široké římsy malé truhlíky, které neměly důvod padat, snad kdyby vychřice nebo tornádo, ani jedno, asi Milda... No a ted už popíšu všechny ty neuvěřitelné věci, aniž bych se vracela k podrobnostem ostatním!

    Na ségru v noci vypadl hrníček z podšálkem z horní poličky, když si brala ze spodní poličky sklenici na vodu, Milda zuřila, že dojela, až když umřela.
    V mém bytě se objevil korálek, mám roční hočičku, nemám doma takové věci, vynadala jsem ségře, at si dává pozor na kufr, že jsou takové věci pro Báju nebezpečné. Dívala se na mě jako cvok, že korále nenosí. Druhý den jsem se kopala v Mildiných fotkách, u kterých jsem našla náhrdelník s těmi korálky.
    Mildina sestra našla v kuchyni pod stolem schovanou fungl novou černou kabelku, ale ne na denní nošení, byla v té kuchyni před tím několikrát a neviděla jí tam, navíc, když si Milda něco koupila, tak jsme o tom ještě ten den věděli všichni. Ona jako první, bydlely ve dvojdomku vedle sebe, byly jak jedna, jedny z hodin v jejím domě se zastavily v době, kdy zemřela.
    Zlomila se její židle, na které sedávala v pergole, sedla jsem si na ní a po několika minutách se zlomila, podotýkám, že vážím o 4Okg méně.
    Ve skříni visela vyšehlená bílá košila s půjčenou černou kravatou připravená pro Petra/jejího manžela/. Asi 14 dní po pohřbu jsme dojeli na její chatu a na posteli ležela černá kravata, ten večer, co zemřela, jsme na té chatě všichni byli, uklidit, povypínat vodu, plyn, elektřinu, ta kravata tam nebyla.
    Pár dní po pohřbu spadla zdravá švestka, strom, rostoucí na chatě pod kuchyňským oknem. Sousedé říkali, že ani vítr nezavanul tu noc.
    Než jsme jeli na letiště pro její dceru, jeli jsme celá rodina, ale ke mě má Karinka asi po rodičích nejblíže, tak se ode mě čekalo, že jí budu oporou. Já, co se nedokázala vyrovnat sama s takovou ztrátou, před odjezdem mým tělem projelo neskutečné teplo a odezněl nervový třes a nastal můj vnitřní naprostý klid. Dodnes jsem nepochopila, jak se to tak mohlo stát a rodina byla taky v šoku. - Milda mi poslala energii.
    Tetě bouchla žárovka, aniž by jí někdo vyměnil, začala zase svítit.
    Ségře v Anglii vydalo rádio tak prapodivný zvuk, zrovna když vezla Mildiného manžela s dcerou na výlet, že si je jistá, že to byla Milda na znamení, že je s nimi.

    Vím, že popadalo ještě spoustu jiných věcí, ale už mi to vypadlo z hlavy. Co vím ale určitě, tak od té doby, co Milda zemřela, jsem jí v duchu několikrát prosila, at mi dá nějaké znamení, že jsou s dědou spolu a je jim dobře a že těch znamení sakra bylo. Přestávám se bát vlastní smrti a začínám věřit, že skutečně něco po smrti dále pokračuje, jen ty dva světy spolu nedokáží komunikovat normálně...

Vydáno: 21. 8. 2009

Přečetlo: 2820 čtenářů

Autor (vložil): mirsil

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...