    Jak už sám název příběhu napovídá, továrna, u které se popisovaná příhoda stala je zbořená, což mě mrzí, to místo mělo svoje zvláštní kouzlo.. Přesto Vám ale popíšu příběh, který se stal mojí babičce před asi 12 lety u jednoho města v železných horách a který nám vyprávěla ještě vyděšená asi půl hodinky poté, co se stala tato příhoda..

    Před lety jsme do železných hor jezdívali na chatu, nebyla tam voda, ani elektřina, ale my děti jsme si tam užívaly každé letní prázdniny dosytosti, co by kdo dal za výlety na zříceniny, toulky po přilehlých lesích, procházky do blízkého města romantickým údolím podél potoka.. V tomto městě bydlí i hodně mých příbuzných, ke kterým jsme chodili často na návštěvy, mezi nimi i babiččina sestra. A jednoho dne, kdy se vydala babička k ní na návštěvu se stalo to, nad čím nám dodnes zůstává rozum stát.

    Babička návštěvu přetáhla a vyděsila se, když zjistila, že už je po desáté večer a ještě se schyluje k bouři. Blesk stíhal blesk, ale ještě nepršelo, byl teplý večer jako dělaný pro malou vycházku před spaním a proto se vydala na cestu do údolí. Věděla, že už o ní máme určitě strach, jestli se jí něco nestalo. S díky odmítla doprovod i nabídku na přespání a vyzbrojena baterkou vyrazila na zhruba 45 min. dlouhou cestu. Ta vedla do údolí, celou dobu lesem, ve dne krásná procházka, jenže v noci.. Co čert nechtěl, po pár metrech baterka přestala svítit a měsíc přes mraky nebyl viděl, babička je ale nebojácná osoba a tak šla dál. Došla ke staré vyhořelé továrně, kde údolí začínalo, když uviděla jít po cestě ženu s tmavými vlasy po pás a v bílých šatech, dodnes prý vidí před očima jak jí sukně ve zdvihajícím se větru vlála..

    Babička se zaradovala, že aspoň cestou nepůjde sama a obě si cestu zpříjemní povídáním a přidala do kroku, aby ženu dohnala. Cesta tam tehdy vedla přímo vedle zdí továrny notný kus, z druhé strany strmý sráz do kopce. Žena zašla za roh staré budovy a umíte si představit ten šok pro babičku, když tam zašla také a po neznámé ani vidu, ani slechu, jen vítr šuměl ve větvích. Jenže nikde cestička, odbočka ani vchod do továrny, okna vymlácená, ale přes 2 metry vysoko a zamřížovaná, do lesa zmizet nemohla, bílá sukně by byla vidět a do strmého srázu by se za 10 vteřin a za tmy tak snadno nevyškrábala. V tu chvíli babička ztratila veškerou jistotu a raději se vrátila na začátek údolí a zvolila cestu naší zkratkou, přestože cesta po kluzkých kamenných schodech do strmého kopce opravdu bezpečná nebyla. Do chaty přiběhla se začínajícím deštěm a s hrůzou ve tváři a jedním dechem nám odvyprávěla co se stalo.

    A dohra druhý den? Pro pitnou vodu jsme museli také do města, když jsme šli ale údolím, místo mostku přes potok bylo ale prázdno, jen zvířená hladina, deštěm o mnoho zvedlá. Babičku by liják zastihnul, kdyby šla touhle cestou a kdyby už byl mostek stržený.. Radši jsme to ani nedomýšleli!

    Pár lidí, kterým jsem tento příběh vyprávěla chtělo vědět, kde se to stalo a tak jsme se tam nedávno vydali, jenže jsou tam teď velké přestavby a stará vyhořelá továrna už tam jaksi asi esteticky nezapadala, proto jí zbourali. Škoda, mělo to svoje kouzlo, ale i teď jsem se ještě mohla projít po cestě údolím kolem sutin a přemýšlet, kdo vlastně tehdy ta noční neznámá byla a kam se poděla..

Vydáno: 18. 8. 2009

Přečetlo: 3970 čtenářů

Autor (vložil): Kris

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ mo?ná

17. 09. 2009 17:11

Tommy S

Číst komentáře