Dobrý den,

    ráda bych se svěřila a přiijala každý Váš názor na tento příběh.

    Ve čtyřech letech jsem nastoupila do mateřské školy. Velmi si mě oblíbili dva chlapečkové v mém věku. Já jsem se jim vyhýbala a dokonce se jich panicky bála. Když se ke mně snažili přiblížit, nedejbože chytit za ruku, propadla jsem v pláč a svíral mě tísnivý pocit, který si dodnes pamatuji.
    S jinými dětmi jsem si bezproblémů hrála a vodila se s nimi při procházkách za ruce.
    Zanedlouho měl jeden z nich havárii a zemřel. Druhý se oběsil při hře.

    Léta ubíhala a já odešla na internátní školu, poznala jsem úžasnou spolubydlící, která se za krátký čas stala mojí nejlepší kamarádkou. Říkala jsem jí Valky. Rozuměly jsme si beze slov, stály jsme při sobě ve zlém i dobrém. Ani jedna jsme to neměly v životě lehké a to nás neskutečně spojovalo. Rozdělila nás až maturita a vzdálenost našich domovů. Přesto jsme se jednou za čas navštěvovaly a vždy jsme si měly co říct.

    Začala jsem pracovat a poznala jsem další kamarádku, se kterou jsme zažívaly mnoho bláznivých historek. Byla to osůbka neskutečně plná života a přání, veselá a živá. Neustále jsme spolu všude jezdily na kolech, nebo stopem. A já jí říkala Hipy.

    Za nějaký čas mi naše město připadalo malé a tak jsem se odstěhovala do většího, našla si práci a nové další přátele. S Hipy jsem ale byla v neustálém kontaktu a když jsem se ukázala jednou za čas doma, měla jsem k ní okamžitý nástup a povídaly jsme a probíraly život, třeba do rána.

    První šok přišel po roce. Vzala jsem telefon, na kterém bylo neznámé číslo. Ozvala se sestra Hipy a oznámila mi, že ji našli mrtvou v jejím bytě. Zavěsila jsem a sesypala se psychicky až na samé dno.
    Mé kroky provázely neúspěchy, pracovní i soukromé. Celý rok jsem se potácela mezi samotou a ničím.

    Skončilo to až jedním krásným snem. Hipy pro mě přijela na kole, já jsem se tvářila zmateně a vyčítavě. Na rtech jsem měla otázku: PROČ? Neřekla jsem ani slovo a Hipy mě začala pucovat, tak jak to uměla jen ona: „Prosím tě, co zas řešíš? Buď v klidu, já jsem naprosto v pohodě a v pořádku. Pojď, jedem se projet a povykládáš mi, co je nového, souhlas?“

    Probudila jsem se s úsměvem na rtech a od té doby jsem zase měla radost ze života a energii do nových věcí.

    Před nedávnem se ale bohužel situace opakovala. Rodina Války mě kontaktovala a oznámila, že moje zlatíčko tragicky zahynulo. Vzpoměla jsem si v té chvíli na Hipy a nemohla jsem popadnout dech. Přítel mě našel v koupelně našeho bytu, vrtěla jsem hlavou a dokola opakovala jednu větu: „To přece nemůže být pravda, to ne“?

    Po pár dnech jsem se zatoulala na oblíbené stránky mé a Valky. Dala jsem si v runové věštírně odpověď na otázku. Přesně tak jako jsme to dělávaly s ní. Odpověď zněla:

    Už se na to nikdy neptej, žij a věř. Všechno bude OK.

    A na co, že jsem se tehdy zeptala? Byla to otázka: PROČ?

    Další rána osudu byla tragická nehoda mého bývalého přítele.

    Začínám se srovnávat se smrtí a přestávám se pokaždé ptát proč. Jen se mi zdá, že je to mé prokletí?

Vydáno: 8. 8. 2009

Přečetlo: 3986 čtenářů

Autor (vložil): D

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ žiju

15. 07. 2010 10:40

¤ Pozor INTUICE!

7. 05. 2010 20:28

Kyra18

¤ isilme

24. 10. 2009 17:48

¤ isilme

24. 10. 2009 17:45

13. 10. 2009 11:54

isilme

¤ druhý se oběsil při hře

24. 08. 2009 19:08

black.angel

¤ sen

21. 08. 2009 7:09

¤ Pro D.

13. 08. 2009 15:06

usnicka

¤ pro usnicku

12. 08. 2009 20:10

¤ Mrtví kolem tebe?

10. 08. 2009 18:06

usnicka

Číst komentáře