    Po pročítání mnoha příběhů mi nedá, abych nesdělila svůj názor na různá zjevení zahlédnuté stíny ap., čím víc se o tuto tématiku zajímám, tím větší mám pocit, že se opravdu může jednat o jakýsi otisk doby minulé, který se může za určitých okolností nějak promítnout v mysli dotyčného ať už spůsobený nějakými vnějšími okolnostmi nebo uvnitř našeho mozku. Myslím, že na spoustu případů by se tak dalo vysvětlit. Ale jak si vysvětlit, že se takto dá prožít vjem z budoucnosti? Pohyb v časoprostoru už mi hlava nějak nebere, přesto se mi to stalo a můžu to odpřísáhnout.

    Nedávno jsem večer cvičila u piána a můj pohled směřoval ven z okna, před kterým stojí piáno. Bylo asi osm, krásný večer. Okno bylo zavřené, protože jsem měla otevřené dveře dozadu na terasu tak, aby nebyl průvan. Najednou kolem okna po cestičce prošla moje kamarádka, která žije jinde a domů k rodičům jezdí jen občas na víkend. Prošla kolem okna a pokračovala uličkou dál směrem k domu svých rodičů, na sobě měla červené triko a kolem pasu uvázanou bundu, na zádech baťoh a v ruce přepravku s fretkou, kterou s sebou vozí. Opravdu jsem si ji nemohla s nikým splést, je to přírodní zrzka, korpulentnější postavy a má pro ni typickou kolébavou chůzi. Nikdo takový se v okolí nenachází.

    Měla jsem velkou radost, že ji vidím a běžela jsem dozadu na terasu, abych na ni přes plot zavolala. Ale už jsem ji nezahlédla, řekla jsem si, že šla rychleji a stihla dojít domů. Na jejich dům vidím z terasy. Vrátila jsem se domů a připravila kávu, protože jsem ji čekala, že každou chvíli přiběhne, jak to dělá už dlouhá léta. Nepřišla. Ještě celý večer jsem ji vyhlížela, ale neukázala se. Nepřišla ani ráno a to už mi bylo fakt divné a chtěla jsem jí zavolat, ale neudělala jsem to, ani jsem se k ní nevypravila, měla jsem celý den moc práce.

    Třetí den k večeru přišla. Zazvonila u vrátek a měla na sobě stejné oblečení a výstroj (včetně fretky), v jaké jsem ji viděla předevčerem večer. První, co jsem jí řekla, bylo ,,tak, ty už jedeš zpátky a ani jsi se u mě za ty dva dny nestavila? To jsi teda pěkná!" Koukala na mě dost vyjeveně a povídá: ,,co blbneš? Teď jsem přijela, šlapu dva kiláky od vlaku, koukej mi uvařit rychle kafe nebo padnu!" Nevěřila jsem jí a hned jsem jí všechno vyprávěla a ještě jsem se zlobila, že si ze mě utahuje. Až když mi ukázala jízdenku s datumem a poté zavolala kolegyni z práce, která mi potvrdila, že v tu dobu, kdy jsem ji prokazatelně viděla procházet kolem, seděla v kanceláři a dělala do noci uzávěrku, jsem jí uvěřila.

    Co jsem tedy viděla? Viděla jsem okamžik z budoucnosti? Nebo to byl jakýsi její telepatický přenos, kdy se ona na druhém konci republiky zamyslela nad tím, že pozítří pojede domů a já jsem ho ve své mysli zachytila? Netuším, ale myslím, že jsem ve svém přemýšlení někde blízko pravdy, i když kdoví, třeba je všechno jinak.

    Dřív se mi stalo něco podobného, což zase považuji za otisk minulosti, ale to už patří do jiného příběhu. Zajímal by mě váš názor, zda se někomu něco podobného v reálu stalo. Nemyslím tím ve snu, opravdu jsem nespala, nebyla jsem unavená, vnímala jsem naprosto normálně.

Vydáno: 26. 7. 2009

Přečetlo: 2349 čtenářů

Autor (vložil): mandy.w

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Asi mám vysvětlení

1. 04. 2015 12:14

DomkaPom

¤ Napi?

16. 08. 2009 23:09

mandy.w

¤ No comment :)

7. 08. 2009 20:27

Ewa

Číst komentáře