• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Astrální bytosti -

    Tento příběh je opravdu velice čerstvý a přihodil se mé osobě před několika dny, ještě jsem plný dojmů. S jedním známým se občas bavíme na téma "prapodivných jevů" a ten mi asi před týdnem řekl, že jeho nevlastní bratranec, se kterým se vídává jen zřídka, vlastní chalupu a na té chalupě se prý dějí dost zvláštní věci. To se můj známý od onoho bratrance dozvěděl až nedávno na jedné rodinné oslavě. Známý mě řekl, že by nám jeho bratranec chalupu i půjčil, když bychom mu tam na oplátku třeba posekali trávník nebo koupili dobrou láhvinku něčeho ostřejšího a já jsem ihned souhlasil.

    Koupili jsme tedy majiteli nemovitosti láhev dobrého pití (sekat trávu se nám totiž nechtělo) a těšili se na zajímavé dva dny. Den před odjezdem mě ale telefonovala známého manželka, že zřejmě z chystaného pobytu sejde, protože známý prodělal epileptický záchvat. To by zas nebylo nic moc vážné, on se z každého takového záchvatu zpravidla rychle vzpamatuje a během několika mála hodin je úplně fit, ale tentokrát si moc ošklivě pokousal jazyk a na cestu se prostě necítil. Já jsem se ale nocování na té chalupě vzdát rozhodně nechtěl, a to i za cenu, že tam vyrazím úplně sám. Zašel jsem si tedy ke známému pro klíče, abych hned druhý den ráno vyrazil. Večer před odjezdem jsem sice všechno dost ze všech stran zvažoval, ale jak se říká "ráno moudřejší večera". To ráno sice bylo deštivé, ale strach ani nic podobného jsem necítil. Na místo (jedna středně velká západočeská obec) mě dovezla svým autem kamarádka, která pak pokračovala dál a já stanul před onou chalupou - ačkoliv chalupa, to zní dosti skromně, jedná se o bývalý statek střední velikosti, velmi hezký a velmi rozlehlý a hlavně skvěle udržovaný.

    Ještě jsem se vlastně ani nezmínil k jakým jevům má vlastně na té chalupě docházet. Nikdo z rodiny bratrance mého známého, který je jejím majitelem ani žádná z jeho návštěv prý NIKDY nevydržela po celou noc v podkroví té stavby. Napřed jsou tam prý slyšet hlasité kroky, samy od sebe se rozsvědcejí nebo zhasínají elektrická světla a pokud odvážlivec vydrží o něco déle, tak se prý setká se babiznou, která má výraz v obličeji tak hrozný, že každý raději podkrovní prostory neprodleně vyklízí a prchá do přízemí (zde prý naopak nikdy k žádným podivným jevům nedošlo). Po příjezdu na chalupu jsem tedy ihned zamířil do podkroví (musím říct, že moc pěkně zařízeného) a zde si v jedné ze tří místností (v ložnici) rozbalil své věci. Musím říci, že ačkoliv bylo teprve dopoledne, necítil jsem se tam nijak zvlášť příjemně - měl jsem stísněný pocit a začala na mě padat těžká deprese. Prostory jsem tedy opustil a sešel nejprve do přízemí a pak na zahradu, kde jsem se už cítil skvěle, vše negativní ze mě doslova během pár vteřin spadlo. Den jsem strávil procházkami po okolí (ačkoliv čas od času pršelo) a četbou, párkrát jsem si zašel pro nějaké ze svých věcí do podkroví (opět hnusný pocit) a okolo osmé hodiny večer jsem se rozhodl už DEFINITIVNĚ přesídlit nahoru, ač se mě zrovna moc nechtělo. Bylo ještě světlo, ale nahoře bylo všechno hrozně tiché a temné - člověk by řekl HUSTÉ. Četl jsem si knihu a jak se stmívalo, tak jsem měl čím dál nepříjemnější pocit, přecházelo to ve strach a hrůzu. V nesnesitelnou a nepřekonatelnou hrůzu. Dopadlo to tak, že jsem už okolo půl desáté s knihou v ruce bral schody po dvou do přízemí, a to jsem se vlastně s ničím konkrétním nesetkal. Nevyhnalo mě nic hmatatelně děsivého, jen hrůza... Dole v přízemí jsem se cítil už úplně jinak. Otevřel jsem si lahev dobrého vína a k ní knihu - strach a hrůza, to vše bylo pryč. Krátce po jedenácté jsem zhasl a usnul, s tím, že ještě něco prožiji jsem nepočítal. Stejně tak jsem ale nepočítal, že bych se snad vracel do podkroví, tak hladový setkání s něčím tajemným jsem už nebyl.

    Vzbudil jsem se o víc než hodinu později. Můj mobilní telefon ukazoval 00:17 (to si pamatuji) a vzbudil mě rámus, který přicházel z podkrovních prostor nademnou. Rány, těžké kroky, mlácení dveřmi a nakonec ještě kroky po schodišti směrem do přízemí. Vše bylo setsakramentsky reálné, žádný sen ani halucinace (vína jsem vypil 2xdvě deci). K tomu všemu se přidala hrůza, stejná hrůza, kterou jsem před pár hodinami zažíval sám v podkroví. Usnout nešlo, tak jsem vstal rozsvítil skoro všechna světla, načež ten kravál i kroky ustaly. Do podkroví jsem se pochopitelně podívat nešel. Celý zbytek noci jsem strávil v rozsvícené místnosti u zapnutého televizoru, párkrát jsem měl pocit, že z místností nademnou slyším zase kroky, už jsem uvažoval i o možnosti si jednoduše zavolat taxi a nechat se odvézt (za nemalý peníz) domů. Nakonec jsem do rána vydržel a prvním ranním autobusem obec opustil s tím, že mě tam už nikdy neuvidí. Své zážitky jsem říkal známému i jeho nevlastnímu bratranci. Ten vyprávěl jak po koupi od podivínských sourozenců chalupu pracně zrekonstruoval, investoval do ní fůru peněz. Pak ji začal se svojí rodinou obývat. Podkroví krásně zařídili, ale během prvního roku tam prakticky nikdy nikdo nenocoval až pak jedna jejich známá co zde byla na návštěvě a která odsud s hrůzou utekla. Pak to zkoušel bratr se svojí ženou a spousta jejich kamarádů - nikdo do rána nevydržel. Většina uprchla hned potom, co je obklopil pocit hrůzy nebo zaslechli první kroky. Známého nevlastní bratranec se ale opakovaně setkal s onou hrůznou babicí. Prý měla v obličeji strašný výraz (on ho popisoval slovem DIVOKÝ) a tu prý viděla i jeho žena a pár známých. Občas prý v noci z podkroví slyší dupání a kroky na schodech, ne však v intenzitě jakou jsem zažil já. Možná jsem svou bezdůvodnou zvědavostí jisté síly nebo bytosti rozlobil. V takových případech je třeba trocha pokory a ne si za "strašením" či "záhadami" jezdit jako za zábavou do cirkusu. Známého bratranec říkal, že pokaždé, když zkoušel nahoře přenocovat měl pocit, že musí pryč jinak by se mohlo něco hrozného stát. Totéž jsem cítil i já a je zřejmě dobře, že nikdo z nás nedostál svému předsevzetí zde zůstat až do svítání.