    Tento příběh je v naší rodině už legendou. Stal se mojí pratetě, sestře mojí babičky někdy v šedesátých letech.

    Pratetě se odjakživa říkalo teta Krpská, protože bydlela v malé vesničce Krpy u Mělníka. Se strejdou nemohli mít děti a přesto teta, která děti milovala nikdy nezatrpkla a byla opravdovou mámou mojí mamince i všem dětem svých sourozenců a všichni ji milovali a s láskou na ní vzpomínají, i když je už poměrně dlouho tam kdesi na druhé straně. Měli se strejdou krásné manželství a velmi na sobě lpěli. Strejda Vašek ale poměrně brzy (asi v šedesáti letech) náhle zemřel a teta zůstala sama.

    Asi čtrnáct dní po pohřbu seděla večer teta v posteli a četla si noviny, jak bylo jejím zvykem před spaním, když tu vešel strejda do ložnice ve svátečním obleku jak byl uložen do rakve a lehl si do své půlky postele. Teta byla srdnatá ženská, jak by se řeklo od rány a hned tak ji něco nevyděsilo. Vzala to jako fakt a povídá: „Vašíčku, co tady děláš“? A strejda nic, jen ležel a po chvíli zmizel jako by se rozplynul. Teta dlouho nepřemýšlela, zhasla a usnula.

    Toto se odehrávalo každý večer asi týden. Vždy stejná situace. Teta už byla namíchnutá a vysvětlovala duchovi, že tam nemá co dělat, ale žádnou odpověď nedostala. Pak, jak říkala se už dožrala, sedla hned ráno na kolo a jela na hřbitov. Celý hrob vykropila a vedla nad ním dlouhý monolog o tom, aby jí už dal strejda pokoj, ať si v pokoji zůstane tam, kde je a nestraší živé a jen ať si pěkně na ni počká, že dlouho tam sám nebude a tak mu vylála jako za života, že takhle by to nešlo. Když mu to tak všechno vypověděla, jela v klidu domů. Od té doby už strejda nikdy nepřišel.

    Teta tento příběh vyprávěla až po delší době, jak sama říkala, měli by jí za blázna, ale kdo ji znal, nikdy by nepochyboval o tom, že si takovou věc vymyslela. Byla to rázná dobrá obyčejná ženská, který celý život tvrdě pracovala na poli, byla věřící, ale žádná fanatička a rozhodně neměla nikdy zapotřebí si takové věci vymýšlet.

    Moc mě mrzí, že jsem už svou tetu nezažila, byla to velká osobnost a myslím, že strejdovi se prostě od ní nechtělo. Byla tam silná vazba, která ho nepustila dál až tetina domluva a že byl zvyklý ,,poslouchat" mu pomohlo odejít tam, kam měl a dnes už jsou dávno zase spolu..

    Věřte tomu nebo nevěřte, ale prosím nepište do komentářů, že jde o smyšlený příběh. Není.

Vydáno: 4. 7. 2009

Přečetlo: 4761 čtenářů

Autor (vložil): mandy.w

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ návrat

5. 02. 2010 17:59

Cermazuz

¤ Odvá?ná teta

25. 10. 2009 17:55

Lacerta

Číst komentáře