    Dovolte, abych se s vámi podělila o příběh své nejlepší kamarádky, který se stal loni v léťe. Na úvod chci říct, že moje kamarádka je ve skrze realisticky založený člověk, řeklo by se o ní, že nohama stojí pevně na zemi. Nemá ráda romanticky tajemná místa, na rozdíl ode mě nevyhledává staré hřbitovy a vše, co nemůže reálně vysvětlit ji nezajímá. Tedy pravý opak mě samotné. Přesto nebo právě proto si dokonale rozumíme a doplňujeme se.

    Před dvěma lety se odstěhovala do Českého Krumlova a toto město ji dokonale okouzlilo. Loni v létě si pořídila jízdní kolo a za účelem kancelářských kil se rozhodla začít věnovat cyklistice po okolí krumlova.
    Jednoho letního dne tedy nasedla na kolo a vyrazila na výšlap. Dojela kousek za Krumlov a vydala se po značené stezce do přilehlého lesíka. Cesta začala stoupat vzhůru a ukazatel hlásil, že nahoře se nachází jakási kaple. Kamarádka si řekla, že to bude správný cíl cesty, pěkně do vršku, nahoře architektonická památka, no prostě odhodlaně se opřela do pedálů a šlapala vzhůru do kopce lesem.
    Po nějaké době se ocitla na lesní křižovatce. Uprostřed se nacházel starý kříž a místo na ni zapůsobilo tak silným dojmem, že sesedla z kola a zůstala stát. Překvapilo ji naprosté ticho, dost nepřirozené pro lesní stezku a jak sama říká jakoby nažloutlý a nehybný vzduch všude okolo, chvíli přemýšlela, jestli pokračovat dál, necítila žádný strach, jen jakýsi mírný údiv a neklid i přes nebo právě pro mrtvolě klidný dojem místa. Nicméně její racionálně uvažující já převážilo. Nasedla na kolo a pokračovala po cestě vzhůru. Cesta se zúžila a začala být obtížná a proto za nedlouho opět z kola sesedla a pokračovala vedle něj pěšky.
    Po několika stech metrech uviděla před sebou obrysy zdi jakéhosi rozpadlého stavení, zřejmě statku nebo nějakých hospodářských budov. Pokračovala dál a blíž, když jak říká z čistajasna se na cestě před ní ve vzdálenosti asi 100metrů objevil veliký černý pes. Okamžitě se zastavila a i když nemá ze psů strach, přesto se neodvážila pokračovat. To zvíře prý bylo veliké a celé černé a přesto, že bylo jasno a pes stál uprostřed cesty, nedokázala rozeznat žádné detaily. Vypadal jako živý, ale dle jejího tvrzení jako by zároveň živý nebyl, jakoby byl vystřižený z papíru nebo jako stín. Prostě žádná ježatá srst, žádné oči ani čumák nebyly k rozeznání... Pes nehnutě stál a byla přesvědčena, že se dívá přímo na ni.
    Když už se jí zdálo, že se tak na sebe dívají věčnost, zavolala ,,haló" několikrát po sobě, jestli se někde neobjeví majitel zvířete. Nic. Rozhlídla se na všechny strany a přemýšlela co dělat, když se ve vteřině podívala zpět, zvíře bylo pryč. Nikde se neozval ani šelest, kdyby odběhl, musela by ho vidět nebo slyšet.
    Pokračovala nyní už přímo nevěřícně na místo, kde před několika sekundami zvíře stálo a rozhlížela se na všechny strany. Nic. Jen ticho a řídký les s mírným podrostem. Došla až ke statku. Jeho brána byla zavřená na zámek, zeď, i když poničená neměla trhlinu, do které by se dalo vlést. Pracně se vydrápala nahoru na zeď a nahlídla dovnitř. Opět nic. Žádná známka života.
    Po chvíli ji přepadl pro ni nepoznaný pocit strachu z něčeho podivného, prý jako divná předtucha. Bez rozhlížení nasedla na kolo a prchala zpět do civilizace. Na celou věc ale stále musela myslet a hned druhý den mi to volala a vyprávěla.
    Po čase přijela ke mě na pár dní a na celý příběh jsme pozapoměly. Odpoledne jsme se vydaly po nákupech a zašly jsme i do prodejny knih, protože obě rády čteme. Do našich rukou padla útlá knížečka Českokrumlovské tajemno, a protože já miluji tajemno a ona Český Krumlov, knížku jsme si koupily a večer u vínka jsme si z ní navzájem četly a dobře jsme se bavily, až jsme došly k povídce, kdy autorka popisuje dávné pověsti o křižovatce v lese nedaleko Českého Krumlova, na které je vztyčen smírčí kříž neboť je dějištěm dávné tragédie a vztahuje se k ní mnoho příběhů vidění rozličných lidí. A co hlavně, od dávnověku se dle pověsti okolím pohybují strašliví černí psi, kteří snad střeží pokoj zbloudilých duší tohoto místa či podle jiných pramenů ukrytý poklad...

    No, jak by řekl autor pohádek, kamarádka se toho dne bát nenaučila, ale pro ni samotnou to byl velmi silný zážitek a odpověď na tuto záhadu bude asi hledat do konce života. Jak říká, mohl mě šálit zrak, mohl to být stín, nebo halucinace, ale každopádně to nebylo tak docela normální..
    Pokud se někdo z vás setkal s něčím podivným nebo to místo zná, ráda se dozvím váš názor a kamarádce předám..

Vydáno: 21. 6. 2009

Přečetlo: 3611 čtenářů

Autor (vložil): mandy.w

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...