    Stalo se to před 3 lety. V tu dobu jsem v červnu stále přemýšlela nad smrtí. Nechápala jsem proč. Pořád se mi v hlavě honil můj děda a že umře, neuměla jsem to vymazat z hlavy.

    Ráno jsem se probudila a už jsem na to myslela, večer jsem šla spát a zase jsem na to myslela. Přitom děda byl hodně vitální a neměl žádné zdravotní problémy, i když mu bylo 76, tak vypadal o 10 let mladší a byl to strašně pozitivní člověk. Jezdil pořád na kole na ryby, deně chodil do vinohradu, oral, no prostě člověk plný života. Ale já pořád měla tak divný pocit, nikomu jsem to neříkala, nebo jsem si přišla divná.

    Potom jsem jeden den spala v pokoji a probudila jsem se k ránu v 6:15 celá spocená a vyhrůzená, prostě jsem otevřela oči a nahlas řekla: ,,děda umřel,,. Jak jsem to vyslovila, tak začal dole v obýváku zvonit telefon. Nešla jsem ho zvednout, protože jsem věděla, co to bude. Počkala jsem, až ho půjde zvednout mamka. Když dotelefonovala, slyšela jsem, jak jde k mým dveřím od pokoje a zaklepala. Otevřela dveře a já jsem jí řekla: ,,DĚDA UMŘEL, ŽE?,, A ona s vytřeštěnýma očima jak to vím, že zrovna volala babička, že umřel nečekaně. Ten den se mnou v pokoji spal i mladší brácha a sám pak mamce potvrdil, že jak zazvonil telefon, tak já už jsem dávno věděla, proč zvoní a co se stalo.

    Od té doby nad tím musím pořád přemýšlet. Jaký je váž názor? Byla to všechno jenom náhoda?

Vydáno: 28. 5. 2009

Přečetlo: 2440 čtenářů

Autor (vložil): Vylupek

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Děda

30. 05. 2009 19:07

Makuska

¤ Predtucha

28. 05. 2009 0:41

krakonos222

Číst komentáře