• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

Tento příběh je reakcí na článek Když přijde den.

    Vloni v září mi zemřel manžel ve věku 54 let, 2 měsíce po těžké operaci srdce. Také jsme si kdysi dávno slíbili, že si dáme vědět, jestli "na druhé straně" něco je - několik let předtím, kdy jsme ještě o žádné operaci apod. nevěděli a nemluvili.

    Po zákroku jsem u něj byla denně a ke konci jsem viděla, že operace nebyla úspěšná, ačkoliv žil v nemocnicích ještě dva měsíce a všichni jsme jej do posledního dne povzbuzovali, ale o tom nechci psát. Prostě ten poslední den, když zemřel jsem se paradoxně jaksi vyčerpaně zklidnila a seděla jsem s maminkou v pokoji, trochu jsme brečely, trochu vzpomínaly a těsně před půlnocí se z kuchyně, kde nikdo nebyl, ani kočka, pes prostě nikdo - byli jsme všichni pohromadě v pokoji, ozvalo charakteristické, hlasité klepání na dřevo - ale přesně tak, jak klepu já, když vcházím třeba k někomu z kolegů apod. Mám takový vlastní signál.

    První to uslyšela máti a ztuhla a ptala se mně, co to je, já jsem vstala a šla do kuchyně - je to vedle - a ozvalo se to ještě dvakrát, úplně stejně, tak povídám XXXX to jsi ty? Ještě jeden stejný signál a nic víc. Jo, měly jsme v pokoji v solné lampě zapálenou svíčku, mamka vyšla za mnou do předsíně a když jsme se po posledním klepání vrátily, svíčka nehořela - ačkoliv byla ještě asi z třetiny celá.

    Šla jsem spát asi ve dvě v noci a podařilo se mi usnout, vyčerpáním, ráno jsem se probudila a vzápětí se z kuchyně ozvalo stejné klepání, a teď to hlavní, vedle mne spala naše malá fenka, zvedla hlavu, otočila ji směrem do kuchyně ("kde nikdo nebyl") a zabručela naprosto stejným způsobem, jako když vítala pána doma na schodech, chvilku se tam dívala a už bylo ticho.

    Celý den jsem měla pocit, že je manžel s námi - neblnu, opravdu. Pak ještě ten den o půlnoci, když se nic nedělo jsem se zeptala, jestli dneska nebude znamení? Ihned! se ozval manželův mobil, zapípala SMS bez čísla. A to bylo poslední, po té půlnoci jsem začala mít pocit, že se dům jakoby vyprázdnil, prostě, že už tam s námi není.

    Nemyslete si, že z toho blbnu, vůbec ne, věděla jsem, že je těžce nemocný, že operace bude těžká a dva měsíce jsem s ním byla denně v nemocnici, neberu nic na nervy, prostě to prožívám jako normální těžký smutek, ale normální, chodím do práce, prostě ty zážitky byly, slyšely jsme to všechno dvě.

    Ještě jsem nějákou dobu zkoušela různá klepání, jestli bude fenka reagovat - nereagovala naprosto na nic. Já se s dovolením nepodepíšu, učím na vysoké škole a nechci, aby mně někdo poznal a myslel si, že jsem blázen, prostě jsem to zažila, no coment. Mám vysoké vzdělání a myslím, že velmi racionální myšlení, ale jak jsem to prožila, tak jsem to popsala. Jedno se ve mně dokonale změnilo, od toho dne nemám strach ze smrti, ačkoliv jsem jej dříve měla. Přeji všem hezký večer a život. Z.