Ahoj, nejdřív musím říct, že se mi nikdy nic podobného nestalo a toto je první případ.
Dobře, je mi 13, v té době mi bylo asi 11 nebo 12, takže to bylo nedávno.

Zdál se mi sen. V tom snu, jsem chtěla být hippísačkou a utekla jsem z domova, ještě s mladší sestrou a starším bráchou.Dávali jsme si kytky za uši a žili veselým životem. Ale jednou nás to omrzelo, chtěli jsme zkrátka domů za mámou a tátou. Stopli jsme autobus. Neměla jsem jízdenku, ale přesto v návalu lidí nastoupila jen já. V tu dobu nevím, kde byli moji sourozenci, ale to je fuk.

Měla jsem strach. Chvíli jsem jela a potom nějaký muž vybíral v autobuse jízdenky. Skoro jako ve vlaku, ale vím že to byl autobus. Přišel ke mně a ptal se na jízdenku. Řekla jsem, že ji nemám a on mě vyhodil na cestě, kudy chodím ze školy domů. Je to kousek od busového nádraží, ale zastávka tam nebyla. Vykopnul mně, prý že jsem černá pasažérka a že hipí on nesnáší.
Dobře, nevím jak, ale z ničeho nic jsem se ocitla v Americe. Vietnamci američanům odklonili proud nějaké řeky, aby jím mohly zaplavit svoje kvanta odpadků. Byl tam i můj brácha a ségra. Moc se tím něchci rozepisovat, ale vietnamci měli hroznou radost. Poté jsem se znovu ocitla na té samé cestě, kde mě vyrazil chlap z autobusu i se ségrou a rozhodly jsme se vydat domů. Nevím, kde byl můj bratr a v průběhu mého snu se už nikde neobjevil. Jenže, ta cesta byla rozkopaná. Všude jámy, kupy písku, kamení, hlíny. Bagry traktory... nedalo se nikudy projít.
Nevím jak jsem to v tom snu dělala, ale znovu jsem se telepaticky teleportovala do malého lesíku před naším domem. Samozřejmě i se ségrou. Zazvonila jsem na zvonek a odběhla do lesa, měla jsem strach, co tomu asi řeknou naši. Pár měsíců někde nezvěstná a najednou se objevím před jejich prahem. Nu co. Vyšel táta. Zrovna vynášel odpadky a začal nadávat: „Ty vtipálku, až já tě jednou chytnu, tak tě přetrhnu jako hada!“ Křičel do všech stran a já i se sestrou jsme zase utekly někam pryč. To byl konec.

A teď to hlavní, před několika málo týdny, jak bagry probourávaly tu zem tam, no. Postavili tam AUTOBUSOVÉ NÁDRA?Í! Přesně tam, kde stavil autobus a kde mě vykopnul ten chlápek! A ještě před tím. V době, kdy se mi zdál ten sen, tam nic nestavěli a ani se o ničem nemluvilo a jednou se takhle vracím ze školy, no a koukám. VŠECHNO PŘESNĚ TAKOVÝ, JAKO V MÉM SNU! KUPY PÍSKU, KAMENÍ A HLÍNY! Všude těžké stroje a hluk. Nemohla jsem tomu uvěřit.
Tak to shrneme. V době, kdy se mi zdál ten sen se nikde nestavělo, až teď, před čtvrt rokem se začalo a kupodivu tam postavili to nádraží!

Byla to předtucha? Věděla jsem to? Chci říci, že toto opravdu není výmysl, vedu si osobní snář, kam si zapisuji sny a tento tam je už rok! Moc jsem mu nevěnovala pozornost, ale teď mě mrazí po zádech.

Jestli má někdo stejné zkušenosti, napište pls, alespoň jeden komentář. Jsem cvok? Co myslíte?

Vydáno: 25. 4. 2009

Přečetlo: 1809 čtenářů

Autor (vložil): Jaguárka

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ více snů

25. 04. 2009 13:02

Jaguárka

¤ Čas od času,

25. 04. 2009 11:35

Liban

¤ :-)

25. 04. 2009 10:59

Morld

Číst komentáře