    Ahoj, cítím divné věci... Když se v noci chystám spát, tak mám někdy divný pocit, někdy to skoro ani nepostřehnu a někdy je ten pocit hrozně silný, jako by kolem mě bylo... něco... Je to jako mít někoho za zády, něco kolem sebe, prostě je to zlá energie... A vůbec to není každý den někdy je to silnější a někdy to necítím... A když to cítím a ležím, tak mám pocit, že je se mnou něco v posteli (a kočka to není :-) a dýchá to a skoro slyším něčí dech a mám pocit, že se hýbe peřina, když zadržím dech... A je to jenom doma... A vlastně doma pořád cítím něco za zády...
    A jednou jsem tam už viděla "ducha", ale ten byl hodný... Byla to světle modrá světelná koule, která mě ovládla a úplně uklidnila... Někdy to cítím i u babičky, ale tam to má jiný důvod: zrcadlo...
    Vždycky, když se v noci podívám do zrcadla, tak se vidím jinak, ale nemám odvahu se podívat na déle než vteřinu... Můj obličej mi za tu vteřinu připadá jiný, zlý, zrůdný, mrtvý... Znamená tohle, že jsem zlá? Proč to stále cítím? Co to chce? Co když je to trest za to, že jsem zlá? A já si myslím, že zlá nejsem... A třeba je to pomsta za to, že jsem se s nimi snažila komunikovat a to už nedělám, ale šlo mi to a dost dobře... Ale stejně to k ničemu nebylo, vždy jsem si vlastně jen zjistila, kdo asi jsou a na podrobnosti, rady a budoucnost jsem se bála ptát... Ale vždycky jsem je poctivě odvolala...
    Třeba je to za to, že jsem vyvolávala se sestrou a jejíma kámoškama, bála jsem se je totiž nechat vyvolávat samotné a ony na pravidla tak nějak kašlaly a pouštěly se šipky, ale třeba sůl a tak jsem samozřejmě použila a pak jsem je ještě odvolala sama... Já nevím, co chtějí, co jsem udělala, co vlastně jsem...
    Umíte mi to vysvětit, prosím... Všichni si myslí, že jsem blázen, když se zmínít o divné energii... A já cítím energii všude, ale ne tak špatnou jako doma... Ale na lyžáku jsem třeba cítila, že tam někdy někdo vyvolával duchy a já jsem je odvolávala... Já nevím, co vlastně cítím, jestli je to energie míst, lidí, duší, andělů...

    Teď vám popíšu to světlo, ale to už jsem sem psala, ale zapomněla jsem heslo a tajné slovo na starý profil...

    Prostě jsem se dívala s mamkou na horor a mamka usnula, skončilo to asi v jednu a mě se nechtělo spát, tak jsem šla ještě na počítač... My tam máme od dveří tři schody, vedle nich loličky a za tím počítač... Tak jsem se otočila už na schodech a od těch poliček letěla světle modrá světelná koule... Byla malé, vešla by se do dětské dlaně... A kolem ní byl "obal" asi tak pět centimetrů od ní... Světlo v tom tak vířilo a z koule teklo do obalu a zase zpátky... A jen to pomalu letělo od poliček na druhou stranu a co se stalo potom je mi záhadou, já si nepamatuju jestli zmizelo do zdi nebe se vypařilo... Celou mě ovládlo, jen jsem stála a dívala se, nevěděla jsem ani kdo jsem a kde jsem a byla jsem dokonale klidná... Potom jsem stála ještě deset minut, když zmizelo... Přímo přede mnou ležel foťák a mě vůbec nenapadlo, že bych ho vzala a vyfotila to a to jsem měla, protože mi to nikdo nevěří...
    Ale pamatuju si to stále, bylo to tak normální a přirozené, ale naprostě skvělé, úžasné, kouzelné, perfektní, čisté... Bylo to asi před dvěma roky o prázdninách... Možná to byl anděl, možná něčí duch... Možná jsem ho přistihla náhodou a možná mi mělo pomoct, ať je to jak chce, určitě mi pomohlo, ale jestli jsem to někdy opravdu potřebovala, tak teď... A jak mi pomohlo? Možná nadějí...

Vydáno: 5. 4. 2009

Přečetlo: 2444 čtenářů

Autor (vložil): Leriraine

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...