Vaše příběhy

- Něčí přítomnost -

Duch u nás v domě
    Zdravím, sháněl jsem na netu něco na téma záhady, kde bych mohl napsat svůj příběh a asi po dvou minutách jsem narazil na tento web.
    Je fajn pročítat tady ty příběhy, člověk si potom nemusí myslet, že je blázen, když vidí duchy.

    Začalo to všechno loni v červnu. Přestěhovali jsme se z rušného města na barák. Kdo by do toho taky nešel - v létě lenošit u bazénu a sem tam posekat trávu, v zimě nekonečné ticho. Ale brzy jsem zjistil, že každá taková idylka má háček. Budu přesnější - kromě mě, bráchy, rodičů a psa bydlí v našem domě ještě někdo jiný.
    Někdo, koho nevidíte, ale velmi dobře cítíte jeho přítomnost. Někdo, před kým se pes schovává do kouta s ocasem mezi nohama a vrčí. Mrazí vás v zádech? Věřte mi, sedím tady v pokoji, píšu příběh a neustále mám pocit, že ten "někdo" kontroluje každý můj řádek tohohle příběhu. Je to hnusný pocit.

    Pokud jste příběh dočetli až sem a necítili jste se příliš dobře, tak raději nečtěte dál, ale věřím, že zvědavosti se bohužel poručit nedá.

    První noc v novém domě byla dost nejistá. Šel jsem spát v deset, ale nemohl jsem usnout. Když už tak kolem půlnoci se mi to podařilo, z ničeho nic mě vzbudila rána, která se ozvala z kuchyně. Dost jsem se lekl. S velkým strachem, ale ještě větší odvahou jsem ozbrojen nožem vylezl z postele a šel se podívat do kuchyně. Mám pokoj hned vedle, tak stačilo jen otevřít dveře a zvednout převrácenou židli. Myslel jsem, že se k nám někdo vloupal, ale rodiče a brácha spali a žádné stopy po vniknutí taky nebyly patrné. Zvednul jsem spadlou židli a zamířil si to rovnou do postele. Najednou jsem to uviděl. U mojí postele stála žena menší postavy v starodávné bílé noční košili. Měla černé vlasy a přes ně nějaký závoj. Můj pud sebezáchovy mi poručil rozsvítit světlo a máchnout nožem kolem sebe. Postava se ale rozplynula ve vzduchu. Byl jsem si jistý, že to byl duch. Mamka to být nemohla, ta spala a rozhodně by nedovedla se jen tak vypařit. Zajímavé je, že tu noc jsem ještě usnul, ale na zemi s nožem v ruce a hokejkou vedle sebe.
    Těm, kterým jsem to pověděl, se mi to snažili rozmluvit, že se mi to zdálo, ale můj mozek a tělo fungovalo na 100% a halucinacemi taky netrpím.

    Příště vám napíšu o dalších událostech v našem domě a o návštěvě kartářky.

P.S. Tento příběh je pravdivý, nemám důvod si vymýšlet, ani se zviditelňovat.

Vydáno:   4. 4. 2009

Přečetlo:  2734 čtenářů
Autor (vložil): Mr.Black001

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Mr.Black001
22. 04. 2009 14:16
Violet
¤ Davky
17. 04. 2009 18:17
davky
¤ duch
14. 04. 2009 14:45
Makuska
¤ Nů?
8. 04. 2009 9:02
Marf
¤ Lucianetta
6. 04. 2009 16:21
Mr.Black001
¤ Normálně na duchy věřím,
6. 04. 2009 11:14
Lucianetta
¤ .
5. 04. 2009 11:54
Hannibal King
¤ Hannibal King
5. 04. 2009 11:39
Mr.Black001
¤ .
5. 04. 2009 11:04
Hannibal King
¤ Tady
4. 04. 2009 20:42
SedRicK
¤ To Mr.Black001
4. 04. 2009 17:26
Axy