Bylo to minulé léto, co jsem se rozhodla z čiré zvědavosti navštívit hrad Houska.

Cesta do kopce mi přišla nekonečná a když jsme přišli na nádvoří, nic zvláštního jsem necítila. Když jsme vstoupili do kaple, čekala jsem tajuplné vyprávění o bráně do pekla. Nic z toho se ale nekonalo, tak jsem si řekla, že alespoň zůstanu v kapli poslední a vychutnám si to v klidu, bez celkem hlučných lidí.
Sotva všichni odešli, začla jsem si stěny kaple prohlížet pořádně... ale nějak se mi zatočila hlava a když jsem se otočila, něco se mi mihlo před očima. Bylo to jako malý blesk. Neveděla jsem, co to je, ani jestli to nebylo z té úmorné cesty.

Po zbytek prohlídky mě bolela hlava a celkem mě i mrzelo to, že kromě kaple není v hradu nic moc k vidění. Celou dobu mi to vrtalo hlavou... Když jsem to řekla kamarádce, jen mávla rukou a řekla, že si vymýšlím. Jenže já si z takových věcí legraci nedělám a už vůbec ne, když se to stane mně.

Vydáno: 14. 2. 2009

Přečetlo: 3686 čtenářů

Autor (vložil): Silvia

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)