Zdravím všechny, kdo čtete tuto super stránku.
    Sice nemám žádnou schopnost (předtuchy apod), ale vždycky jsem věřila na vyšší moc, tajemno (sledovala jsem v televizi pravidelně Věřte nevěrte ?), a že nejsme ve vesmíru sami. Vlastně kdyby nebylo jedné mé kolegyně, nejspíš bych se o toto nezačala více zajímat. Díky ní jsem se začala zabývat např. kameny a jejich léčebnými účinky a také reflexnní terapií. Jen mi činí potíže zapamatovat si všechny ty body ? ??
    Asi tak před měsícem mě napadlo hledat něco na internetu o záhadách a narazila jsem na tuhle stránku. A stejně tak dlouho jsem se rozmýšlela, jestli jsem mám nebo nemám napsat pár podivných situací, které se mi přihodily.
    Nakonec jsem se rozhodla se s vámi o jednu příhodu podělit. A taky si nejsem příliš jistá, jestli můj příběh patří zrovna sem do téhle kategorie...

    Stala se sice už loni, kdy přesně, si už nevzpomínám. Máma se rozhodla, že vyrazí na houby a já, protože taky ráda houbařím, jsem chtěla jet samozřejmě taky. Ještě doma mě napadlo, abych si sebou vzala citrín.
    Pak, když jsme vstoupily do lesa, první co jsem udělala, bylo, že jsem objala strom. Činila jsem tak, abych v sobě neměla negativní energii. Aspoň takhle jsem si to odůvodnila.
    Máma to naštěstí neviděla, myslela by si, že jsem se zbláznila. Pak jsem tedy chodila po lese a snažila se najít nějaké houby.
    Ale ještě předtím jsem poprosila lesní bytosti, jestli mě slyší a mohou a chtějí mi pomoci, at mi dají znamení nebo at dají znamení citrínu, který jsem měla celou dobu v dlani, abych našla nějaké ty houby.
    Chvíli jsem chodila po lese, ale nic nenašla. Později jsem ale narazila na pár hub, tak jsem je tedy sebrala. Pak jsem narazila ještě na další houby, které rostly v blízkosti. Za každou nalezenou houbu jsem nezapomněla slušně poděkovat.
    Když jsme byly v lese asi tak přes půl hodinky, tak jsem si uvědomila, že vždycky před tím, než najdu nějaké houby, začne mě hřát dlaň, ve které jsem měla ten citrín (ten byl taky na omak horký). To už jsem znejistěla. Byla to snad odpověď na mou prosbu?
    Tak jsem začala naslouchat. Bylo to, jako kdybych věděla, kam mám jít. Jakmile jsem ucítila zvláštní teplo v ruce, zastavila se a rozhlédla se okolo. Vždycky jsem narazila na houby. (i na ty nejedlé a jedovaté - bohužel - ale i za ty jsem poděkovala, i když jsem si je nevzala samozřejmě. Tak nějak jsem cítila, že bych ty lesní bytosti mohla nevědomky urazit).
    Když jsme byly hlouběji v lese a já nevěděla kam dál, zastavila jsem se a dumala nad tím, kterým směrem vyrazit. Opět jsem požádala o pomoc lesní bytosti a rozhlížela se okolo. Dlaň, která byla do té doby studená, mě začala zase hřát. To když jsem se podívala před sebe směrem napravo. Dost jsem zaváhala. Asi tak padesát metrů tím směrem rostly nízký smrčky. Nemám ráda, když se tím musím prodírat. Už jenom ta představa, že bych tam měla jít? Ale něco mi říkalo, at to překonám a jdu tam.
    Čím blíž jsem byla, tím bylo pálení dlaně intenzivnější. A pak jsem tam narazila na přímo výstavního pravýho hřiba.
    V první chvíli jsem myslela, že špatně vidím.
    Asi po třech hodinách jsme jely domů.
Zvláštní bylo, že jsem našla mnohem víc hub než máma a z toho opravdu dva nebo tři pěkný praváky. Máma ani jednoho?
    Ovšem, při příští návštěvě lesa se to už neopakovalo. Nadávala jsem si, že si za to můžu sama, spoléhala jsem se příliš na to, že mi opět pomůžou. A to byla podle mě velká chyba?

Pak se mi přihodilo ještě pár zvláštních věcí, ale to je na příště?

Vydáno: 11. 2. 2009

Přečetlo: 2117 čtenářů

Autor (vložil): tycoo

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Podobná zku?enost

25. 03. 2009 13:33

Elizabeth.red

¤ Hezké

13. 02. 2009 10:12

sladidlo

Číst komentáře