Dneska to asi zahltím, jak pročítám ty příběhy, rozpomínám se na svoje události.

Můj otec pracuje již dlouho v lese, přibližování (vytahování) dřeva z lesa s koňma.
Tenkrát měl ještě koně Honzu, byl to zlatý kůň, tátu poslouchal na slovo. Vždycky šel tam, kam ho táta navedl, věřili si, táta jemu a on zas tátovi. Chlapi v lese říkali, že je to blázen, že tam, kam on dostane Honzu, by koně nedostali.
Jednou, když přijel do práce a chtěl Honzu navést na figuru, šprajcl se a nechtěl jít dál, žádným způsobem ho tam nemohl dostat. Tak ho uvázal a šel na figuru zatím spočítat, kolik tam je kubíků dřeva a zhodnotit, kolik toho asi za ten den stihne...
Po chvilce, co tam byl, prý začal foukat silný vítr a kousek od táty začaly praskat stromy a padat ulomené špičky stromů. Rychle odtamtud vypadl a odjel na Honzovi domů. Nikdy se mu sestalo, že by ho Honza takhle odmítal poslouchat, jakoby věděl, že se to stane.

Není to příběh o ničem nadpřirozeném, ale spíš o 6. smyslu zvířat.

Vydáno: 7. 2. 2009

Přečetlo: 2491 čtenářů

Autor (vložil): Honsek

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ koně jsou vyjímeční

29. 05. 2009 18:40

Marile

Číst komentáře