• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Nevysvětlitelné jevy -

Od května minulého roku jsem pracovala na zámku v Hradci nad Moravicí jako průvodkyně.

    Hned po nástupu mne zaujaly duchařské historky, které si tam kolegové povídali o knížeti Felixovi, který byl roku 1848 zákeřně zavražděn ve Frankfurtu nad Mohanem. Bylo toho hodně, jeho ducha údajně viděl i náš vrátný, ale netušila jsem jak moc zblízka se s Felixem setkám i já.

    Poprvé se mi stalo něco zvláštního jedno červnové odpoledne, když byl zámek prázdný a kolegyně se šly slunit na nádvoří. Chodila jsem v tu dobu sama po interiérech. V místnosti, která sloužila jako vstupní hala a ve které se duch knížete už údajně zjevil jedné návštěvnici, jsem se necítila dobře, bylo mi úzko a proto jsem chtěla hned odejít, ale najednou se ozval přímo z místnosti divný zvuk, asi takový, jako když někdo vstává z křesla. Strašně jsem se vyděsila a zdrhala jsem pryč.

V červnu se stala ještě jedna věc, kterou si nikdo neumí dodnes vysvětlit.

    V zámecké kapli, která je hned vedle, máme oboustranný kříž, který se podle všeho sám od sebe otáčel třikrát denně. Nechápali jsme to. Nikdo z nás s tím neměl nic společného. Asi po týdnu to přestalo.

    Další věc se stala v srpnu. Dva lidi přišli na prohlídku zámku a smáli se našim historkám. Druhý den ráno přišli úplně bledí a chtěli mluvit s průvodkyní, která je předchozího dne provázela. Šli v noci ze srandy do parku a zaskočil je podivný rachot, který se blížil. Vzápětí kolem nich měl projet neviditelný kočár! Slyšeli jen dusot kopyt a rachot kol.

    Tím můj příběh ještě nekončí, v den Felixova úmrtí jsme na zámku přespali a já se s ním možná setkala osobně. Poprvé v jeho pamětním pokoji, kde se záhadně nerozsvítilo světlo a kužel světla z mé baterky samovolně zhasl. Podruhé v dámském salonu, kde mě i mé kamarády vyděsil podivný hlasitý zvuk jakoby prasklé struny, který se nepravidelně opakoval. Z hodin tedy nepocházel. Kolem čtvrté ráno jsem chtěla najít kamarády, kteří se nevrátili do místnosti průvodců. Ostatní už spali. Já jsem bez baterky procházela západní chodbou, když jsem uslyšela zvlášní mužský hlas. Byl neznámý, tlumený a vůbec jsem mu nerozumněla. Později jsem se dozvěděla, že mí přátelé to být nemohli, nacházeli se v tu dobu v jiném křídle. Hlas utichl a mě zarazilo světlo v protějším okně, kde se ovšem nacházejí zdevastované místnosti bez elektřiny. Docela jsem se lekla a tak jsem se chtěla vrátit přes prosklený koridor, ale tam mě čekal další šok. V šeru tam seděly nějaké postavy! Myslela jsem, že jsou to kámoši, ale když jsem vešla, postavy tam už nebyly. Utíkala jsem do naší místnosti a už odtamtud nevytáhla paty.

    Po mém nočním dobrodružství následoval normální průvodní den. Tehdy mě měl čekat zatím poslední zážitek setkání s duchem.

    Bylo sychravé počasí a já měla to ráno na okruhu jen dva návštěvníky, takže prohlídka byla zcela komorní a byla by i příjemná, ale... Když jsme došli do knihovny, uslyšeli jsme kroky, které se vzdalovaly z vedlejší místnosti směrem ke koridoru, ale už nepokračovaly ani koridorem, kde by se rozléhaly, ani po dubovém schodišti dolů, protože schody nevrzaly. To mě zarazilo, původně jsem myslela, že je to vrátný, který vždycky ráno otevírá okna. Kroky však pokračovaly záhadně až v západní chodbě. Pokud by šlo o člověka, musel by otevřít některé dveře, aby se z chodby dostal pryč, ale žádné dveře nezavrzaly a kroky utichly. Nikdo, ani já, ani návštěvníci jsme nechápali, co se děje. Průvodci byli v té době u nás v místnosti průvodců. Šla jsem se tedy zeptat vrátného, jestli byl kolem deváté v knihovně, ale ten jen nechápavě kroutil hlavou.

Co myslíte vy? Straší na hradeckém zámku, nebo ne?