Ahoj..., dneska je mi 23, ale tohle si pamatuju přesně.

Někdy v období první nebo druhé třídy základní školy jsem měla jít na rentgen zubů kvůli rovnátkům. Máma mi vysvětlovala, co to je a jak to probíhá. Já jsem ale odpověděla, že to přece dobře vím, že jsem tenkrát byla na nějakém rentgenu, už nevím čeho, že vím jak to tam vypadalo a jak jsem se styděla být tam nahá. Když mi ale máma řekla, že jediný rentgen, na kterém jsem byla byl rentgen nožiček u novorozeňat, nevěřila jsem ji. Ale bylo to prý vážně tak.
To, že si to pamatuju možná není nic zvláštního, ale co jsem při tom prožívala, je víc než divné.
Byla jsem tedy novorozenec. Rozumněla jsem naprosto všem slovům a odpovídala jsem, povídala jsem si s nimi. (To jsem si asi jen jako novorozeně myslela). Odkud jsem znala tu řeč? A hlavně, nepřipadala jsem si vůbec jako mimino, ale jako dospělá ženská, která se stydí být tam nahá, bránila jsem se. Kde se bere stud u miminek? Vždyt potom asi v 5 letech jsem lítala nahá po koupališti a nijak jsem to neřešila. Zřejmě už jsem na to zapomněla. Jako to mimčo jsem si připadala potupená, ale tak vyrovnaná a vyzrálá ženská.

Dodnes si pamatuju, kde to je a jak to uvnitř vypadá, jaká tam byla doktorka (jméno, jak se máma s tátou o ní na chodbě bavili, ta už tam 20 let není). Když jsem mámě to jméno řekla, tak na mě koukala, jak když jsem si to někde zjistila. Jako dítě jsem o tom nepřemýšlela, až pak mi došlo, že jsem vlastně byla po narození dospělý člověk s pocitem, že už toho dost zažil. Myslím, že to byla vzpomínka z minulého života, která časem zmizela a já byla zas jako normální dítě. Co vy na to?

Vydáno: 17. 1. 2009

Přečetlo: 5001 čtenářů

Autor (vložil): DanaM.

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...