Dnes má svátek: Albert
Dnes je: Čtvrtek 21. listopadu 2024
Články / témata
Příběhy / témata
Fórum / témata
Ostatní
Přihlášení
- - Nová Registrace - -
Novinky
Připravili jsme pro Vás!
Vyhledávání
Počet přístupů
Spřízněné weby
Vaše příběhy
- Něčí přítomnost -
Nejsem blázen
Tuším, že to bylo asi 25. listopadu 2008, šel jsem s košem ( nic neobvyklého ) mezi 17 a 18 hodinou, byla poměrně tma. Šel jsem s košem, vysypal jsem ho a vracím se do našeho 17 patrového baráku ( bydlím ve 3. patře ). Když jsem nastupoval do výtahu, pocitil jsem jakoby ( bude to znít ohraně ) chlad v oblasti krku. Když jsem vystoupil ve třetím patře a přicházel ke vstupním dveřím naší chodby, „chlad“ na krku ustál, odemknul jsem si dveře, rozsvítil jsem si světlo ( jak jsem zvyklej ).
Když jsem přicházel k našim dveřím od bytu, tak se mi chlad na krk vrátil znovu i s pocitem třesení se rukou. Položil jsem si koš a se strkáním klíče do zámku se mi v periferním vidění něco pohlo. Kouknu se nalevo od našich bytovejch dveří a tam stála stoprocentně lidská reálná postava ( spíše ženy ). Byla oblečená celá v černém, měla černý delší svázaný vlasy do culíku bílou gumičkou, na sobě nějakou bundu či co s nenandanou kapucí, klasicky oblečená žena, boty normální tenisky. Můžu vám říct, že to bylo natolik reálný, že jsem „ji“ pozdravil ( bez odpovědi ). Byla otočená ke mě zády, tudíž jsem ji neviděl do obličeje a pomalejším krokem odcházela.
Při zdi dál do chodby (chodbu máme stavěnou do tvaru T, kde jsou další dva byty) jsem doodemkl naše dveře, kouknul se zpět do chodby a ona tam nebyla. Tak jsem zavolal ode dveří tátu at jde ke mě, tatka přišel a já jsem byl natolik zvědavej, že jsem se šel kouknout do chodby ( při světle ). Naše chodba je malá, asi 10 možná i 15 metrů (a my jsme byli v polovině), což bylo od „ní“ poměrně blízko. Nejhorší na tom je, že jsem nezaregistroval žádné zvuky (což je se čemu divit v našem komunistickým paneláku), jakože žádnej zvuk dovření dveří nebo jako třeba klíčů, nic takovýho, kroky taky neee, prostě ticho!
Pak jsem došel na konec chodby a „ona“ tam nebyla, prostě fakt nebyla, vrátil jsem se rychlostí blesku ke dveřím k tátovi a měl slzy v očích. Táta na mě koukal jak na debila, ale bylo mi tak stašně prázdno, jako myslím pocitově, bál jsem se to nějakým způsobem řešit...
Já už opravdu nevím, co se to se mnou děje, jestli už jsem natolik zfanatizovanej nebo přepjatej, nebo tak něco. Od malička se bojím tmy, věřím na nadpřirozeno a jiný jevy, prostě já už fakt nevím.
Pomozte mi. Je mi 19 let, jsem chlap jako hora, mám 193cm a mě dostane taková !!!blbost!!!. A teď nevyjdu na chodbu, aniž bych se nepodíval na levou stranu. Teď je mi každá chodba ve všem povědomá a bojím se, že tam bude zase...
Vydáno: 27. 12. 2008
Přečetlo: 2967 čtenářů
Přečetlo: 2967 čtenářů
Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ pro grebena
18. 12. 2009 15:09
modroocko
¤ modroocko
6. 12. 2009 23:13
grebena
¤ Není to blbost...
12. 10. 2009 4:22
Lacerta
¤ Nejsi blázen
24. 05. 2009 21:10
Martina711
¤ U mě je to podobné
10. 04. 2009 11:59
modroocko
¤ Strach
12. 01. 2009 20:21
sladidlo
¤ to ducnan
9. 01. 2009 14:26
Vanilka
¤ nevim, nevim
2. 01. 2009 0:11
john
¤ thomash
28. 12. 2008 19:30
Alef
¤ to duncan
28. 12. 2008 2:47
thomash
¤ To thomash
28. 12. 2008 1:50
duncan
¤ To thomash
27. 12. 2008 20:46
Axy
¤ pí věře
27. 12. 2008 19:52
thomash
¤ Kčlánku
27. 12. 2008 17:37
Věra
¤ re:
27. 12. 2008 10:34
Jarda