Dobrý den, mám takový dotaz na Váš názor.

21. 11. 2008 (takže asi před třemi nedělemi) mi zemřela maminka. Věděli jsme, že to přijde, měla rakovinu a skoro do poslední chvíle byla doma. Poslední den ve čtvrtek ráno pro ní museli přijet z nemocnice. Ve středu jsem celý večer seděla u maminky a držela jí za ruku. Vím, že mi něco chtěla říct, pohybovala rty, ale neměla už sílu ani zvednout ruku. Ve čtvrtek ráno jsem políbila maminku a pohladila a slíbila, že do nemocnice hned zajdu, ani nevím, jestli to už vnímala :- (.
Tatínek čekal na sanitku. To už při převozu prý měla nějaký záchvat, že jí museli oživovat. V pátek ráno volali z nemocnice tatínkovi, že maminka zemřela asi okolo čtvrté ráno. V tu dobu, to jsem byla doma s manželem, spala jsem, ale něco mě prudce probudilo. Posadila jsem se na posteli, manžel spal, jen moje fenky strašně kňouraly ze spaní. Znovu jsem usnula.
Ráno jsem jela do práce a v sedm telefon, maminka zemřela. Jela jsem hned k sestře, která na tom byla špatně, prý se s mamkou vůbec nerozloučila. Ten večer jsem spala u sestry.
Zdál se mi sen, snad to byl sen, jak ležím normálně v tom pokoji u sestry a někdo mi sedí u nohou a povídám si s ním. Zjistila jsem, že to je maminka, položila jsem si jí k sobě na postel a říkám. „Jé, maminko, to jsi ty.“ Maminka se mě zeptala, jestli jí můžu říct, jak vypadá. Řekla jsem jí, že vypadá, jak jsem jí viděla naposled, ale jen s rozdílem, že se mnou mluví. Řekla mi: „Já ještě vůbec nevím, co bude dál“. Povídám, že je Pavla (sestra) moc smutná, že se s ní nerozloučila. Maminka řekla, že k ní přijde. Pak jsem se probudila.
Sestra říká, že se jí pořád nic nezdá. Já teď jezdím za tatínkem a spím taky u nich. Maminka tam za mnou asi chodí. Buď se ráno probudím a taková velká kožená židle na kolečkách, co máme u PC, je u mé postele, jako kdyby si ke mě někdo sednul. Vždy jí zastrčím ke stolu a ráno je takhle.
Minulý týden jsem se probudila s pocitem, že mě někdo hladí po tváři a naše kočka strašně mňoukala a koukala na záclony, to normálně nedělá. Nevím jestli si pořád něco nenamlouvám. Proč chodí maminka za mnou a za nikým jiným? Je to tím, že má o mě strach, sestra má rodinu, byt je zkrátka zajištěná, já mám sice manžela, ale to je vše.

A ještě, co si myslíte o tom rozhovoru s maminkou, co tím myslela? Je to vše tak čerstvé. Ve středu si jdeme pro maminku, urnu, pohřeb si nepřála :-(

Moc všem děkuji za názory. Mějte se krásně...

Vydáno: 9. 12. 2008

Přečetlo: 4383 čtenářů

Autor (vložil): Fiona

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ maminka

1. 03. 2009 20:30

Bellis

¤ Milá Fiono,

11. 12. 2008 9:37

Girasole

¤ maminka

9. 12. 2008 14:39

mudlasek

Číst komentáře