• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Nevysvětlitelné jevy -

Je to pár let, co se mi stala dost nepříjemná věc. Bylo jich vlastně více, ale jen jedna mě vyděsila asi nejvíc.
Často jsem u nás v bytě slýchávala zvuky, jako chroptění nebo škrábání na koberec přímo vedle mé, tehdy nízké postele. Ale tu noc to bylo horší.
Mám menší pokoj s mladší sestrou. Ta šla brzo spát, protože jsme si koupili štěně, tak se připravovala na noc, kdy nás přesně za 5 minut 1 budilo.
Kolem jedenácté jsem už taky zalehla, ale ještě před usnutím jsem si obhlédla celý pokoj, protože jsem se bála dalšího škrábání, které nás vždy ještě před půlnocí budilo. Nic se celou hodinu nestalo, tak jsem v klidu usnula.
Najednou jsem se probudila a podívala se na sestřinu postel, která byla právě prázdná. Odešla jsem za ní do kuchyně, kde naše štěně právě dávala do bedýnky. Po chvilce jsme ho odnesly za rodiči do ložnice a zavřeli dveře. Sestra za pár vteřin tvrdě usnula, protože nereagovala na má slova. Vykašlala jsem se na ni, když neodpovídala a zavřela jsem oči.
Ležela jsem na zádech, když v tom jsem začala mít zvláštní pocit. Jakoby byl ještě někdo v pokoji. Otevřela jsem oči a přímo naproti v rohu, kde jsme měli stůl s počítačem, se vznášela nějaká postava. Nezdála se moc velká. Naopak, od stropu k monitoru byla mezera zhruba metr a půl. Postava byla celá v bílém a na hlavě měla kápi. Pokoušela jsem se zaměřit na obličej, ale místo něj jsem viděla jen tmavou skvrnu, která vypadala jako díra. Ruce měla podél úzkého těla a lehce se vznášela. Nic neřekla a ani víc nic neudělala. Strachy jsem zalízala pod peřinu a nemohla uvěřit vlastním očím. Volala jsem tiše na sestru, ale ta se ani nehnula. Nakonec jsem se otočila na bok a přitiskla se na stěnu. Schoulená pod peřinou jsem usnula.
Hned brzo ráno jsem to řekla sestře. Nevěřila mi, proto jsem se rozutekla do klubovny, kterou jsme měli v domě. Tam jsme se scházeli zhruba ve čtyřech, a to kamarád, jeho bratr a já se sestrou. Můj nejlepší kamarád tam už byl a říkal, že na mě čekal. Ještě s jeho bratrem a pak i mou sestrou jsme si tam hned sjednali poradu, kde jsem řekla o „mé záhadné postavě v bílém plášti“. Najednou mi kamarád řekl podobnou zkušenost z té samé noci. Povídal, že bylo dost pozdě, když v malé chodbičce, co je před pokojem, něco uviděl. Všimnul si, že závěs je odhrnutý a něco v bílé kápi „vyčnívá" z chodbičky. Bylo to úplně to samé, co jsem měla doma já. Sebral všechnu svou odvahu a šel do chodby. Ve chvíli, kdy vstával z postele, zmizelo to. Proto zahrnul závěs a šel si znovu lehnout. Jenže ono se to tam znovu objevilo. Napodruhé už se bál a tak nikam nešel. Zalezl pod peřinu a raději se tím nezabýval. Jeho bráška byl však vystrašený až moc. A má sestra na nás koukala jako na zjevení. Nechtěla jsem ty mladší děsit, ale bylo to opravdu nepříjemné.
Má sestra poté několik nocí slyšela ty zvuky, co já předtím. Už mi věří, ale nerada tyto věci přiznává. Nevím, jestli to má nějakou souvislost, ale pár let před tím, než jsme si tu klubovnu udělali, právě v těchto prostorách se upil k smrti jeden muž - bezdomovec. Ale přímo v klubovně se nám nikdy nic v noci nestalo.
Od té doby se mi stávalo, že mě někdo v noci, když jsem nemohla usnout, pohladil po vlasech nebo po tváři a nebo že někdo seděl na mé posteli a přímo vedle mě. Dost mě takové věci děsí, ale už bez toho nemohu být. Zdá se mi to normální.
Po zavření klubovny, ze které je opět sklep, mě bílá postava nenavštívila a kamaráda taky ne. Jen jejich pes často blázní a čehosi se bojí. I můj někdy zalízá pod vanu a schovává se pod peřinu. Nedávno na něco v pokoji štěkal, ale ze strachu couval a strkal ocas mezi nohy a mi se v koupelně hýbal sprchový gel. Myslela jsem, že spadne, ale kupodivu se rychle zastavil a zase jakoby se nic nedělo.
A u kamaráda nějaká postava bloudila po bytě. Jeho sestra nedokázala být sama doma, proto jsem u ní často spávala. Je divné, že to všechno se stává jen v našem a kamarádově bytě. Možná, že jen my to cítíme. I když jsem nevěřící, kamarádky, které bydlí ve vedlejším bytě, mi nabídly jednu možnost. Jsou taky nevěřící, ale zašly do kostela pro svěcenou vodu.
Celé byty jsme vysvětily a myslím, teda..doufám, že to funguje. Jinou možnost jsme neměly. Pak to taťka omylem vylil do záchodu, tak jsme si dělaly legraci, že je vysvěcený celý panelák stupačkami. Bylo toho opravdu mnoho, co se mi přihodilo, ale často na to nechci myslet. Přece jen to nejsou příjemné věci a nikomu bych takový strach z každé přicházející noci nepřála.