Poslední tajemný příběh z vyprávění mojí babičky se stal jejímu otci, tedy mému pradědečkovi, když se vracel se svým bratrem z vesnické zábavy ze vzdálené dědiny cestou, kterou šli poprvé a tudíž ji dobře neznali.

Měsíc jim svítil na cestu, když se vraceli domů, přesto jim bylo úzko a dost se i báli. Neustále se otáčeli v naději, že má někdo stejnou cestu jako oni, že by něj počkali a v případném rozhovoru by se vytratila úzkost a strach. Najednou se jim nevyřčené přání splnilo. Spatřili četníka, jak si to vykračuje směrem k nim. Na hlavě klobouk s péry, na rameni pušku s bajonetem, u pasu šavli, zkrátka jakou uniformu a výzbroj tehdy četníci nosili. Když už byl na pár kroků od nich náhle zmizel. Oba úplně zkoprněli a nemohli se strachy ani hýbat. Po chvíli si dodali odvahu a vrátili se do míst, kde muže zákona viděli naposled. Právě vykoukl měsíc zpoza mraků a před nimi stál pomník, na kterém četli, že byl postaven na věčnou památku četníkovi, kterého zde před lety zavraždili kumpáni zločince, kterého vedl do vězení.

Pak už jim šla cesta velmi rychle, nebot od pomníku běželi až domů. Ne jinak, než že viděli ducha zavražděného strážce zákona.

Vydáno: 26. 10. 2008

Přečetlo: 2286 čtenářů

Autor (vložil): Zdenda

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)