• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Záhadná místa -

Dojíždím do práce z města na venkov. Mé pracoviště se nachází v jedné staré menší jednopatrové budově, která má šest místností. Tato budova pamatuje více jak sto let.

Její sklepení je propojeno (bylo propojeno, již je zasypáno) se sklepením místního zámku, jehož chodby dále vedly do kaple na místním hřbitově.
V zámku, o kterém hovořím, kdysi dávno žili mniši. Jejich "nejvyšší", který se jmenoval Pacifikus, ten měl zemřít nějakou záhadnou smrtí.
Co jsem slyšela z vyprávění místních, tak tento Pacifikus zřejmě ani po své smrti nenašel klid, protože čas od času ho prý někdo zahlédl. Někdy letos na jaře mi vyprávěl ředitel z tohoto zámku, který tam zároveň se svojí rodinou bydlí tři roky, že se u nich dějí podivné věci, se kterými se již naučili žít, ale nic příjemného to není.
Již se u nich stalo pravidlem, že když večer sedí celá rodina u televize, i se svým vlčákem (dříve policejní pes, cvičený, nebojácný, neohrožený, obranář), tak že se z patra nad nimi ozývají kroky či zvuky podobné rychlé chůzi či běhání.
Poprvé, když toto uslyšeli, tak si mysleli, jestli tam nejsou zloději. Takže do patra vyslali toho svého vlčáka. Prý, když patro proběhl a vrátil se, tak si lehl k nohám svého pána, ocas mezi nohy a zdál se jim divný. Nahoře nikdo nebyl. Ještě několikrát ho tam vyslali, ale pes se vždycky vrátil divný...
Jednou takhle večer zase slyšeli z patra nad nimi bouchání na dveře. Tentokrát se tam vydali všichni. On se svou manželkou a se psem (kterému se nechtělo) a se svým 27 letým synem. Když přišli ke dveřím, od kterých se zevnitř z místnosti na ty dveře ozvývalo bouchání, i v tu dobu, když před nimi zrovna stáli, tak dveře odemkli a ... nikdo tam nebyl. Tato místnost jinak byla zcela prázdná, nepoužívaná.
Dále mi vyprávěl, jak řemeslníkům, kteří na zámku pracovali, se přemistovaly v jedné místnosti nářadí. Např. položili na určité místo vrtačku, za chvíli ji chtěli vzít do ruky a vrtačka ležela jinde. A vrcholem všeho bylo, když tito řemeslníci viděli, jak z rohu místnosti se do druhého rohu vzduchem "přemistuje" koště. Tito řemeslníci tam již nepracují.
A nyní se vrátím na mé pracoviště. Kromě toho, že se nám tam téměř každý den ozývají různé zvuky, jako bouchání, lomození, klapání, vrzání nebo se samy se otevírají dveře do sklepa, které jsou normálně zamčeny, tak se mi tam ze stolu teď v září začaly ztrácet i důležité dokumenty. Podotýkám, že v kanceláři jsem jenom já a hospodářka.
Před 14 dny jsem uzavírala s jedním zaměstnancem pracovní smlouvu. Jeden výtisk dostal on, jeden jsem založila do jeho "papíru" a ten třetí výtisk jsem si připravila pro účetní - položila jsem si ho na stůl. Během dopoledne jsem se k němu již nevracela a když jsem si ho odpoledne chtěla vzít, již tam nebyl. Člověk si řekne asi jsem ho omylem někam založila, ale ne, není to tak.
Udělala jsem tedy kopii, založila si ji do desek a přibližně za hodinu jsem ty desky otevřela a ta kopie v nich nebyla. At jsme hledaly, kde jsme hledaly, prostě nenašly jsme.
Tuto středu jsem si vyjela z PC životopis jedné uchazečky o zaměstnání. Tento list jsem nechala ležet opět na stole s tím, že během chvilky se k němu vrátím. Ano, vrátila jsem se, ale k prázdnému stolu. Na stole neležel. Opět jsme hledaly všude možně a nemožně a do včerejšího dne jsme prostě nenašly. Chtěla jsem si tedy ten životopis vytisknout z PC znova, ale at dělám, co dělám, vytisknout mi nejde. Nechápu.
Včera, po práci jsme ještě chvilku seděly my dvě v kanceláři, když v tom slyšíme dole z přízemí šílené rány, jako kdyby někdo bouchal dveřmi, stále dokola. Říkám nahlas, „kdo to tam zase je?“ Zvednu se a jdu dolů. Jak scházím ze schodů, to bouchání bylo stále intenzivnější. Sejdu ze schodů, zvuk ustal. Nikde nikdo. V budově jsme byly jenom samy dvě.

No comment. Již v této práci končím, nedá se dál.