Není tomu tak dávno - možná tři, čtyři roky - kdy jsem si uvědomila, že na mých snech cosi nehraje...

Jsem osmnáctiletá studentka a vyrůstala jsem ve spokojené rodině, která má jistý smysl pro duchovní záležitosti a mě v mém zájmu o vše nadpřirozené a záhadné spíše podporuje. Proto pro mě nebylo až takovým traumatem zjištění, že se obrazy z mých snů občas tak trochu zhmotňují.

Zpočátku také nešlo o nic podstatného. Spíš drobnosti, detaily z všedního života, jako kupříkladu sen o horské boudě, kterou jsem o dva týdny na to spatřila na výletě do Krkonoš nebo sen o beznohých vandrácích, který se mi splnil v podobě článku v novinách o beznohém sportovci.

Vlastně je to docela zábavné. A vzrušující. Nejedná se o závažné události, nemusím se bát, "co se stane".

Přesto jsem až donedávna nebyla spokojená. Měla jsem věštecké sny, ale co z nich vlastně mám? Připadal jsem si jako hrdinka knih Terryho Pratchetta - taková rádoby-hrdinka, která vlastně není nijak použitelná. A kolikrát mě napadlo, že by stálo za to vyzkoušet si malinko, malinko víc...

Netušila jsem však, jak se mi to vymstí. Už dříve, asi před pěti lety, se mi zdál sen o úniku radioaktivní vody, který se pochopitelně splnil. Já si ovšem nedala říct, neodradily mě ani mnohé diskuse na internetu, kde se zoufalí věštci svěřovali se svým strachem z katastrof, o nichž se jim zdálo...

Před pár dny se mi zdál sen. Byla jsem na dovolené, když vtom vypukl požár. Sotva jsem stačila vynést z plamenů svého králíka...
A ráno? Z novin se dozvídám, že v oblíbeném přímořském letovisku zuří požár... Myslím, že mě to trochu přimělo zamyslet se nad tím, jak je to vlastně s rouháním...

Á propos: mé babičce se kdysi zdálo o osmrti vlastního bratra, včetně detalů. Dokonalá vize. Kdoví? Třeba jsem po ní.

Jaké jsou vaše zkušenosti s věšteckými sny? Najde se zde zkušený vizionář?

Vydáno: 29. 8. 2008

Přečetlo: 2163 čtenářů

Autor (vložil): Achernar

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...