Ne, rozhodně nechci psát o stejnojmenném seriálu. Jen mě tak napadá že jsem si začal všímat zvláštního pouta mezi mnou a matkou.

Jsme naprosto normální rodina a s mamčou vycházíme normálně, prostě tak, jak to znáte všichni. Ovšem poslední dobou se často opakují situace, kdy jeden udělá to, co druhý potřebuje.
Začalo to tím, že mě z ničeho nic napadlo, že vyberu nějaké peníze z banky a dám je matce ( bydlím s rodiči, tak taky musím přispívat, mimochodem, aby jste mě neměli hned za ztracenou existenci, je mi teprv 19, nejméně polovina z vás mě už určitě měla za třicátníka, co bydlí s matkou a volný čas tráví po chatech :D ), ale to odbíhám od tématu.
Takže - vyberu peníze, nasednu do autobusu a jedu domů, a co se nestane. Otevře mi máti a řekne, že mi zapomněla říct, že jí mám vybrat peníze. Řeknete si, náhoda, ale já od malička beru všechno nadpřirozeně a tak jsem si řekl, jestli to fungue i naopak. A měl jsem možnost si to vyzkoušet...
Dostal jsem z ničeho nic chut na utopence ( já se po nich můžu utlouct ) a tak jsem si řekl, že se pokusím „vyslat“ přání. A ejhle, všechno vyšlo. Abych vyloučil náhodu, zkusil jsem to další den zase a znova to vyšlo...

A tak si říkám, není tohle rodičovské pouto trošku opožděné? Nebo v tom bude empatie? ( máme jí pár generací v rodině, i když já jsem první kluk, co jí zdědil, vždycky ten dar dostávaly ženy ).

No, co myslíte vy, empatie, pouto, nebo napřirozené schopnosti?

Vydáno: 28. 8. 2008

Přečetlo: 2263 čtenářů

Autor (vložil): Dru1d

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ ...

31. 08. 2008 10:03

Silvie

¤ u nás

29. 08. 2008 16:09

anny

¤ :)

28. 08. 2008 1:33

Achernar

Číst komentáře