Před necelýma dvěma lety jsem byla na letním táboře v Itálii. Bylo tam krásně, výborná parta, všechno super.

Jednou večer, než jsem šla spát na pokoj jsem si vzpomněla na svého dědečka, který byl vážně nemocný a podle všech mu zbývalo jen pár dní do smrti. Já jsem tomu samozřejmě nechtěla uvěřit a pořád jsem doufala v zázrak.
Nevím proč, ale ten večer jsem usnula s obavami a se strachem.
Brzy ráno ( byl to čtvrtek ) jsem se náhle s trhnutím probudila a plakala, cítila jsem, že mi něco chybí, něco bylo jiné než předtím, ale nevěděla jsem co.
Za pár dní jsme z Itálie odjížděli zpátky domů a po dvou únavných dnech jízdy autobusem jsem uviděla znovu mamku, jak na mne mává a má radost. Přivítaly jsme se spolu a jely autem domů. V tom jsem si vzpomněla na dědečka a mamky jsem se zeptala: "Co děda, jak se má?" Ta ztuhla, asi se bála, že se na to zeptám a já jsem poznala, že něco není v pořádku. "Víš, děda ve čtvrtek ráno zemřel!" Okamžitě jsem si vzpomněla na mé čtvrteční náhlé probuzení a hned jsem se rozplakala. Mamka mne utěšovala slovy: "Dědovi je teď dobře, nic ho už nebolí. Zemřel v posteli, jak se díval na televizi. Zastavilo se mu srdíčko. Měl tě moc rád a určitě na tebe myslel, než naposled vydechnul. I babi říkala, že na tebe myslel a ptal se na tebe, kde jsi. Už je mu dobře." A já se po těchto slovech rozplakala ještě víc...
Uvědomila jsem si, že jsem ztratila nejmilovanější osobu na tomto světě.
Pohřeb proběhl jak má být, se vší úctou. Já jsem, se ale nemohla smířit s tím, že už není mezi námi. Nejvíce mne ale mrzelo to, že jsem se s ním nestačila rozloučit. To mi rvalo srdce a noc co noc jsem plakala.
O pár měsíců později jsem šla k obávané zubařské prohlídce. Sedla jsem si na křeslo a zubařka si musela pro něco odejít, takže jsem zůstala sama. Sama? Ani tak ne, po chvilce jsem ucítila dědův nejoblíbenější parfém. Byl všude kolem, obklopoval mne a já věděla, že děda je u mne, byl se mnou! Cítila jsem to a chtěla jsem aby to trvalo věčně. Bohužel, když se zubařka vrátila, děda odešel. Od té doby se mi děda několikrát zjevil večer v pokoji. Vždycky mám pocit, že jen tak stojí a dívá se na mne.
Je to zvláštní pocit, vždycky prudce klesne teplota a mně přeběhne mráz po zádech. Přitom ale vím, že se nemusím ničeho být, nebot děda mě má rád a vždycky bude nade mnou, mne chránit!

Vydáno: 16. 7. 2008

Přečetlo: 2486 čtenářů

Autor (vložil): Markki

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ chjo...

26. 09. 2008 18:16

Sweet.girl

¤ příběh v časopise

20. 07. 2008 13:28

Ghost Rider II.

Číst komentáře