Je to zvláštní, dřív jsem bydlela i s rodiči na baráku a tam jsem neměla s ničím potíže ani z ničeho strach...
Je to už 7 let, co bydlíme ve městě v paneláku a nemám klidné spaní, snad je to tím, že mi umřela babička, kterou jsem nadevše milovala a nemá klid nebo ještě nepřešla na druhou stranu, nebo tím, že jsem na to citlivější.

Jdu spát a mám špatné sny, probudím se, cítím chlad v místnosti, strach mám takový, že se nemůžu pohnout, nemůžu dýchat, nemůžu mluvit, nemůžu křičet. Mám strach otevřít oči a když je otevřu, tak jen na 2 vteřiny a zase zavřu, protože mi něco říká, že v pokoji nejsem sama, buď je tam jedna, nebo i více duší.
Je to taková bezmoc, už to trvá strašně dlouho a nemám tolik odvahy se tomu postavit čelem.
Vážně z toho mám strach, když se zaposlouchám slyším šramocení, chroptění dechu, ale strašně slaboulinké, takže se snažím vždycky zase honem rychle usnout, protože bych se z toho jinak asi zbláznila.

Je to hrozný pocit, pokud někdo chcete nebo na to máte nějaký názor, prosím, napište mi na můj email:

290877@seznam.cz

Vydáno: 13. 7. 2008

Přečetlo: 2707 čtenářů

Autor (vložil): Romana Sládková

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Stejný pocit

28. 07. 2008 14:43

nelinka

¤ Povzbudenie

27. 07. 2008 18:41

Beatricze

¤ Strach

18. 07. 2008 20:14

Ch!nGo

Číst komentáře