Po přečtení pár příběhů jsem se rozhodla, jako většina z vás přidat taky něco do mlýnku. Chci se s vámi podělit o příběh jednoho člena naší domácnosti.

Začalo to asi takle:

Moje mamča se vdala za jednoho moc hodného pána. Moc ho milovala. On pracoval v lese a tudíž dostal ještě za bývalého režimu státní byt. Bohužel jejich štěstí netrvalo dlouho a stala se nehoda. Mamky manžel odešel jednoho dne do lesa pracovat. Káceli stromy, jenže jeden strom spadl jinam než měl, na mamky manžela. Bohužel byl na místě mrtvý.
Po pár letech jsem se narodila já. Bydlíme pořád v tom stejném bytě a mě už jako malé se tam stávaly divné věci. Slýchávala jsem různé zvuky, viděla stíny po stěnách nebo se jednou přede mnou rozsvítil vánoční stromeček. Když jsem vyrostla, dozvěděla jsem se pravdu o mamky manželovi.
Dnes je mi 20 let a já se neustále u nás doma bojím. Především v noci a obzvlášt, když jsem doma sama. Už jsem si zvykla, že se zapíná televize, nebo rozsvěcuje světlo v pokojích a na chodbě, ozývá se dupot po bytě (nad námi nikdo nebydlí a pod námi jsou garáže), nebo se na zdích objevují stíny. Ale nemůžu si zvyknout na ten zvláštní pocit.

Vím, že mamky manžel tu žije s námi. A těmito příhodami nám to všem dává najevo. Jak mamce, bráchovi, mě i našemu pejskovi. Je tu prostě mezi námi. Já vím, že on mojí mamku hlídá. A ona, když spí, tak je slyšet, že někomu odpovídá. Myslíme si s bráchou, že si s ním povídá.
Chci říct, že duchů se člověk bát nemusí, když jim nebude zasahovat do jejich „života“.

Vydáno: 8. 7. 2008

Přečetlo: 3493 čtenářů

Autor (vložil): Spajky

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ je?tě nevím

12. 07. 2008 20:21

Spajky

¤ diskarnát

12. 07. 2008 17:04

bibaskliba

Číst komentáře