Potřebovala bych se zeptat, jestli je nějaká možnost, že ve snu komunikuji se svou zemřelou spolužačkou a kamarádkou...

V srdci mám strašně prázdné a smutné místo. Ani ne před rokem mi zemřela má spolužačka, ani ji nebylo 18. A já k ní bohužel našla cestu až tesně před tou událostí. Přišlo mi to strašně zvláštní. Od prváku jsem se s ní nikdy nijak zvlášt nekamarádila. Seděla jsem s ní, bavila se s ní, ale jak se říká nebyla můj šálek kávy, nechápala jsem jí. A jako by něco chtělo, abych jí pochopila, bohužel, těsně před jejím odchodem.
Byla mi blízká, pomáhala mi a já najednou viděla, jak je úžasná, měla jsem si s ní co říct, najednou souznění duší. Pochopila jsem ji v mnoha věcech a dovoluji si říct, že se mezi námi začalo rýsovat přátelství. Bohužel už se nikdy nedozvím, jak to viděla ona. Zemřela náhle, nikdo dodnes pořádně neví proč a vůbec jak se to stalo. A teď k tématu...
Její pohřeb, její odchod byl pro mě velice těžkým zážitkem. Přibližně měsíc po smrti se mi začaly zdát „velice živé a přesvědčivé sny.“
Mluvila jsem v nich s ní, byla zpátky ve škole, viděla jsem jak umírá, viděla jsem její rodinu. Sny byly tak přesvědčivé, že jsem se až vzbudila se slzami v očích, se smutným a divným pocitem, že se mnou je. Ale strach jsem nikdy nepocitovala, což je u mě velice divné, protože se strašně bojím těchto věcí. A proč to sem píšu? Dnešní noc byla zvláštní.
Opět se mi zdál sen, ale dlouhý a divný. Zase tam byla a já měla poprvé možnost jí říct, co jsem k ní cítila, jak jsem ji viděla a všechno si s ní ujasnit. Ona mě jen poslouchala a usmívala se. Potom mi začala vysvětlovat, jak zemřela. A nakonec mi řekla, že neumřela, že pořád žije v rodině. Že tu je pořád s námi. Cítila jsem jí. Poprvé v tomto snu jsem jakoby pochopila, že teď mám s ní skoro všechny záležitosti uzavřené.
Nikdy jsem netušila, že se mi něco takového stane, něco, co mě ovlivní, že mi odejde až takhle blízký člověk. Ano, zemřel mi děda, ale přesto jsem nikdy nic podobného necítila.
Celý rok se mi zdají sny o ní. Myslím na ni každý den, mám ji všude a vidím ji všude. A přitom nevím proč. Nebyla mou rodinou, nebyla mi ani vyloženě blízkým člověkem... Možná je to tím, že těsně před její smrtí jsem se s ní cítila zvláštně, myslela jsem na ni, přátelila jsem se ní, pomáhali jsme si a přitom jsem ji znala už tři roky před tím...

Může mi někdo říct, proč ji mám všude kolem? Zeptala bych se spolužáků, jestli to taky tak cítí, jestli je taky navštěvuje, jenže tohle je u nás ve třídě tabu a já mám po dnešním dnu pocit, že je se mnou ještě více než dřív...

Vydáno: 8. 7. 2008

Přečetlo: 2083 čtenářů

Autor (vložil): jannina

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...