Jelikož jsem od smrti své maminky zažila spoustu neuvěřitelných zážitků, chtěla bych se s vámi s jedním z nich podělit...

Pocházím z "nevěřící" rodiny, tatínek byl učitel a maminka úřednice. Já samotná jsem byla velkou realistkou a divila se, už jako dítě, jak vůbec někdo může v takové nesmysly, jako je posmrtný život, nějaké duše, věřit! Po smrti maminky v r. 1983 se mi začaly dít zajímavé věci. Tak alespoň se podělím o jednu z nich.
Má dcera začala pracovat v místní fabrice a měla fyzicky dost náročnou práci. Namáhala hlavně pravou ruku. Asi po 2 měsících si její přítel všiml, že má na zádech pod ramenem pravé ruky dost velkou hrč. Navíc zhubla kolem 20 kg!
Hned následovala různá vyšetření a jejichž výsledkem byl nález, nádor neznámého původu. Domluvila se hned operace a já byla po dobu operace v nemocnici a čekal jsem, než se dcera probudí. Po operaci přišel za mnou primář a řekl mi, abych si sedla. Celá jsem se roztřepala a podlomila se mi kolena při pohledu na jeho výraz. Řekl mi, že měla veliký nádor, že takový ještě neviděl, no a že to vypadá s dcerou zle, že se zřejmě jedná o rakovinu Kdo něco takového nezažil, neví, co matka prožívá. Myslela jsem, že to nepřežiju! A co teď, když se dcera probudí a pozná na mě, že jsem ubrečená? Snažila jsem se jak jsem jen mohla, aby na mě nic chudinka nepoznala...
Odjela jsem domů, kde jsme mluvili jen o tom, že uděláme všechno proto, abychom jí z toho pomohli. Já spávám v obýváku se svými zvířecími miláčky. Byl pátek, dcera den po operaci a asi v 23.30 hod. jsem uléhala do postele. Protože se člověk v zoufalé situaci chytá všeho možného i nemožného, sepla jsem ruce a nahlas moc plačící prosila zemřelou maminku, aby dceři, vnučce pomohla.
V neděli jsem jela za dcerou a její první slova byla, že se jí v noci stalo něco divného. Nemohla spát, tak poprosila sestřičku o prášek na spaní. Neusnula ani pak. Kolem 23.30 hod. najednou cítila, že vedle ní někdo leží a hlasitě dýchá. Nemohla se na posteli dál posunout. Slezla z postele, dokonce se pod ni dívala, prohlídla pokoj a nikde nikdo. Pak si znovu lehla do postele a za oddychování někoho, kdo vedle ní ležel, klidně usnula.
V pondělí jsem navštívila kartářku, spíš diagnostičku, která má pověst, že se nesplete v diagnóze. Ta mi při pohledu na foto dcery řekla, že má rakovinu, ale že ji vidí hrát za chvíli tenis!!! Sama tomu nemohla uvěřit. Tak mě uklidnila, že to bude v pořádku.
V úterý jsme jeli ohledně histologického nálezu za panem primářem, který dceru operoval. Dceru jsme už připravili na všechno s tím, že pro ni uděláme vše a určitě se nám to společně podaří... Pan primář k nám šel se zkamenělým výrazem v tváři naproti a hlasem, kterým se oznamuje špatná zpráva nám řekl, že pro nás má dobrou zprávu, že to sám nechápe, ale že je nález negativní!!!
Nechápavě jsme se všichni na sebe dívali, dceři se podlomila kolena a vrhla se panu primáři kolem krku se slovy díků. Hned jsem si uvědomila, že moje milovaná maminka, která, ač mrtvá, mi už tolikrát pomohla, mě vyslyšela a své vnučce, mé dceři, zachránila život!!! Jsem ji moc vděčná a já vím, že je něco mezi nebem a zemí...

To je jeden z příběhů, které se mi staly po smrti mé maminky a já jsem vděčná za to všechno, co pro mě maminka udělala za života, tak i po smrti...

Příště zase další příběh...

Vydáno: 25. 6. 2008

Přečetlo: 2133 čtenářů

Autor (vložil): brunka

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ re:

1. 07. 2008 14:46

tomb

¤ Prosba

26. 06. 2008 10:11

Anna Kargerová

Číst komentáře