Dobrý den, je mi 22 let. Chtěla bych vám říct příběh, který se stal mé mamince.

Když mamka byla podruhé těhotná a čekala druhé dítě, spala ve své ložnici a k ránu se jí z ničeho nic rozbušilo srdce a tep na ruce jel takovou rychlostí, že myslela, že má infarkt. Probudila se a když otevřela oči, tak v rohu místnosti viděla stříbrnou nebo bílou osobu. Říká, že byla jako v plášti, ale není si jistá, ví jen, že nebyla tmavá, ale světlá.
Chudák se tak bála, že nedokázala ze sebe vydat ani hlásku a ani se pohnout, ale přitom slyšela babičku - její mamku, jak přešla přes kovovou rohožku, když šla dát slepicím, ale nemohla křičet.
Řekla si, že zavře oči a že to bude dobrý, tak znova usnula a zase najednou, ještě než stačila otevřít oči, tak se jí rozbušilo srdce a tep na rukou běhal jako o závod. Otevřela oči a ta šedá postava stála přímo u ní, nevěděla, co má dělat, strašně moc se bála. Po nějaké chvilce ta postava zmizela a mamka se konečně mohla hýbat a tak to rychle běžela říct babičce, ale babička nevěděla, co si o tam má myslet. Tak to řekla svému manželovi - mému taťkovi, ale ten jí řekl, ať se nechá vyšetřit, že je blázen, ale mamka věděla, že se jí to nezdálo.
Když nadešel den porodu, tak maminku odvezli do porodnice a když se Jituška narodila, tak se mamka chtěla podívat na hodiny, aby věděla, v kolik hodin se Jituška narodila. V tu chvilku ty hodiny ze zdi spadly na zem, doopravdy to viděla.
O rok a půl, nebo tak nějak, Jituška zemřela. Mamka mi říkala, že měla nějaký nádor na mozku.

Asi za rok a půl nebo za dva mamka čekala mě. Za dobu jejího těhotenství se mnou nezažila žádné nadpřirozené jevy. Když nadešel čas porodu, tak mamku odvezli do porodnice a mamka se ptá sestřičky: „jé, vy máte nové hodiny?“ Ale sestřička řekla, že za dobu 6 ti let, co je zde, tak tu nové hodiny nikdy nebyly a že nikdy ani nespadly, ale mamka to prostě viděla a je si naprosto jistá.
Mamka neví, co si má o tom myslet.
O pár let později, když mojí starší sestře, která se narodila jako první bylo asi 14 a mě asi 11 let, tak jsme se přestěhovaly do bytu, kde mamka bydlí do teďka. Mamka si stěžuje, že se jí stává v noci, že jí někdo odkryje deku, ale ta deka je vždy krásně složená a přehnutá přes její nohy. Jo, je možné, že mamka se odkope, ale já vím, jak mamka spí, je celá zachumlaná v dece a kouká jí jen hlava a kdyby tu deku odkopala, tak jí skope, ale nebyla by složená a hozená přes její nohy. To se jí stává tak dvakrát do měsíce a mamka se toho hrozně bojí a když v noci spí, tak je vždy zachumlaná, protože se bojí mít třeba jen kousek nohy vystrčený z pod deky.

Prosím vás, stalo se vám už tohle někomu? Prosím, napište mi váš názor a radu, jak se toho zbavit.

Mám mamku moc ráda a nechci, aby se jí něco stalo, i když si říkám, že kdyby jí to, co ji v noci odkrývá chtělo něco udělat, tak se to už asi stane.

Moc vám děkuji a tady je i můj e-mail:

LuciLei@seznam.cz

Vydáno: 26. 5. 2008

Přečetlo: 4039 čtenářů

Autor (vložil): Lucie

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Podobné

5. 08. 2008 15:42

Julie

¤ podobné

18. 07. 2008 15:14

IgMa

¤ To samé

21. 06. 2008 13:39

fres

Číst komentáře